vrcholky
vrcholky
Vrcholky hor milují chlad, ční si v něm hrdě k nebi,
touží se dotknout zázraku.
Ve svatyni dračí dech přivolává hřmění, a ony se hned
rozechvějí horkem stoupajícím vzhůru. Tající sníh z nich
pomalu stéká dolů do údolí. Žene se bouře a blýská se.
.
Zem pokropená životem se čerstvě nadechuje
a vrcholky hor dál ční hrdě k nebi. Dole v údolí
vytryskl nový pramen.
Zázrak přichází.
Poslední tipující: wilhelm, Paulín, IronDodo, Iva Husárková, Niška, Stanislav32, La Suneteto, enigman, jort1, Anfádis, ...
Komentáře (27)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk12.11.2024 23:54:52 uživatel smazán
Ano, tak nějak asi vznikl život...(z vulkánů)
16.10.2024 17:50:28 La Suneteto
hm...
tohle taky umím přečíst a je to fakt povedeně zbásněná situace (nebo proces).
Možná by tam pro upřesnění mohlo být "dva vrcholky hor".
Moc pěkné, vzrušující...
:-)
15.10.2024 23:01:29 Ž.l.u.ť.á.k.
Sem s nim!:-)
15.10.2024 23:03:41 Sonador
jsi si jistý?:D
15.10.2024 23:08:21 Ž.l.u.ť.á.k.
Jasně, zatím jsem žádný nezažil:-)
15.10.2024 23:09:49 Sonador
no aby ses nám pak... nedal na modlení;))
15.10.2024 23:14:34 Ž.l.u.ť.á.k.
Mňo... to by byl teprve zázrak, ne?:-)
15.10.2024 23:15:31 Sonador
:D a já... na zázraky věřím, pár jsem jich už zažila;)
15.10.2024 23:18:08 Ž.l.u.ť.á.k.
Já jsem měl v životě pár období, kdy byl zázrak, že jsem se neuchlastal... počítá se to?:-)
15.10.2024 23:19:14 Sonador
a no to víš, že... jo!;)
15.10.2024 21:55:31 uživatel smazán
... vrchol... vrchol poezie... děkuji, moc děkuji...
