Tématický den - Jak bych měl rozumět kráse tvého obličeje? Utvářela jej cizí, surová řeč. Jak ti říkali v dětství?
Vzala do ruky kouzelnou hůlku Harryho Pottera. Setmělo se, začal padat sníh. Tyhle tiché chvilky mezi dnem a nocí milovala. Oblékla si krajkový korzet s podvazky, co stál majlant a černé punčochy se švem. Měla krásná prsa a nohy, věděla to. (Jak by mohl rozumět kráse jejího obličeje, utvářela jej kdysi cizí, surová řeč.) Stáhnula si dozadu vlasy, tak, jak to měl rád. Podívala se do zrcadla a přejela rukou přes hůlku, téměř něžně. Usmála se na svůj nos. Někdy se tvářil jako vězeň obličeje. Provinile čněl. V posledních letech se hodně skamarádili. Někdy se spolu potichu opíjejí. Předpovídá čichem budoucnost tmy mezi stromy. Pak může vejít. Sama. Jenom tam kutálí popůlnoční plch ořechy po žebři nahoru pod její pryčnu. Pak jimi škrachtí pocit bezpečí. Jednou všechno převáže stužkou a umře mu v dlaních.
Sevřela pevněji hůlku. Vešla do podkroví ložnice. Ležel na posteli, nad hlavou se mu svažoval dřevěný strop. Myšlenkami ujížděl v tabletu Apple. Nevnímal ji. Napřáhla ruku a švihla ho přes zadek. A znovu.
Úlek ho vymrštil, hlavou třískl o strop, spadl zpátky. Znovu napřáhla ruku. „Co to děláš, ty krávo jedna, zabiju tě!“ Pak otočil hlavu. Oči nevěřícně vytřeštěné na jejím korzetu. Rozesmála se tak, že nemohla přestat. Smála se, až polykala slzy. Smála se a utíkala po schodech dolů, ta malá Káča, Káča, Káča.
A pak ho odčarovala.