Můj den

Za oknem nesvítí slunce. Ano, nepíši jenom o počasí. Moje kočka, mé nejmilejší stvoření,
se nádherně válí v postelovém království snu přirozenosti. Miluji ty chvíle, co jí mohu pozorovat a přemýšlím o tom, jak moc je lidská a jak já se cítím kočkou.
Sedím u počítače a počítám žaluzie, co ta nejmilejší bestie měla místo korálků.
Inu, existuje reklama na čokoládu. Když jí miluješ, není co řešit. U mě to stejně platí s kočkou, i když občas pěním, když vidím, jak královna ničitelka si hraje a ubrus létá
a už zase se loučím s kusem nádobí.
Snědla jsem koblihu, promáchala pytlík s černým čajem a povzdychla jsem si, že úklid je součástí lidské existence.
Co mě ještě čeká?
Luxovat chlupy, ale je to složité, jak moje kočičí princezna bere lux jako divné monstrum rámusu.
Ale..
Pořiďte si také kočku a nebo rovnou dvě.
Radím.
Nudit se nebudete.
A až pojedete k veterináři, uvidíte, že máte doma skoro celé zoo, jaký ta chlupatá udělá kravál.
Posléze budete šťastni, ale bez odříkání to nejde.
Kdo v domácnosti má číslo jedna?
Ne vy, ale Vaše kočka.
Umí to zaobalit dokonale.

Velké mňau všem.