Dopis

Ranní vzduch voněl po barevných květech petúnií a čerstvě posekané trávě. Záclona se lehce třepetala v okně a úzký kužel slunečního světla pronikal do kuchyně, kde právě pila čaj. Hřála si o něj chladnou dlaň a přemýšlela. Viděla na zahradě kocoura, který přikrčený číhá na sýkorky sletající se na krmítko v rohu zahrady. Slyšela jejich štěbetání a štěkot psa kdesi v dálce. Sedávala tu každé ráno a pozorovala svět, který se právě probouzel do nového dne. Dnes však bylo něco jinak. Dopis, který nechala včera neotevřený ležet na parapetu, pouze jemně přejížděla konečky prstů. Měla z něho zvláštní pocit. Stačilo by ho otevřít. Toužila ho otevřít a přečíst alespoň několik vět, ale bála se. Nedokázala odhadnout, co všechno by se v tu chvíli změnilo. Stále váhala.