příště

Někdy hledáme příběh a přitom ten svůj příběh nemáte pod kontrolou,
jsem někde v cizím městě, v husté aglomeraci a nemám se jak domluvit,
fakt super dovolená.
Našel jsem něco, co připomínalo kostel a poprosil kněze o pomoc, myslel
jsem si, že mi chce pomoct, když mě bere na faru, šeredně jsem se spletl,
chtěl jsem být o Vánocích naivní.
Tyto světy se znova nesetkají, jakože všechny vločky roztají, v komfortní zóně
internetového spojení, svět poskládaný z okamžiků, kdy jsme nechtěli být
sami.
Utíkám, jeptišky jsou mi v patách a prý, že létat neumí, ptám se, proč mi to dělají
svého svědomí, modlit se prý umí, růže, co nevoní, ve zdraví, pozor už
přistávají.