Lenka

Dneska je Lenky, beru telefon a vzpomínám na svou sestřenici, co bydlí v Pístech.
Stejný ročník narození a mámě Marušce, která už je dávno v nebi, je hodně podobná.
I když nemáme na sebe čas, stále má hezké slovo a přes velký zápřah ,se ozve ráda.
Má dvě děti a je spokojená. Moc jí to přeji.
Občas se míjíme a hledáme souřadnice, abychom alespoň žasli nad každou minutou,
jak čas běží a je mezi.
Přijeď za mnou, ale já musím tam a sem, končíme jedna buď druhá, ale máme se rády.
Ještě má sestru Janu, ale ta je o hodně starší a neviděla jsem jí roky, ale vím o ní, protože o ní s Lenkou mluvíme. Jana má také dceru a je za ní šťastná.
Je zvláštní, jak po letech si uvědomuji, co v Lence mám, i když jsem to brala jako samozřejmost, ale asi v tom nejsem sama.
Pokládám telefon, jsem dojatá a je mi dobře. A tak to má být. Že?