Jana a já

Venku prší a já posunuji návštěvu z dvanácti na jednu. Píši to Janě hned ráno, jak vidím, že nestíhám, kvůli jídlu. Jana ráda vaří a já zas ráda jím. Za ty roky mě baví ochutnávat její jídelníček a její nápady, co se týče kuchyně.
Trochu se stydím za posouvání času, ale to je u mě běžné a já jsem ráda, že i toto s porozuměním přijme. Inu, nejsem dokonalá.
Vzpomínám na její vlastnoručně dělané kalendáře s recepty. Letos je nedělala, protože vše v malých nákladech se nyní nevyplácí a aby člověk dal za kalendář 250,-korun, tak to prostě nejde, ale zdražení všeho postihuje i lidskou snahu i možnosti v invalidním důchodu, co Jana má.
Proč podporuješ nemocnou Janu, co má schizofrenii? slyším často od některých lidí.
Já se jen ohlédnu a v duchu řeknu, že lidé nemohou za svou nemoc a na její obranu řeknu,
že v poslední době jsem nejvíce strávila času s ní.
Před lety naše společná dovolená v Rakousku i přijetí bez omezení v době kovidového šílenství. Kramsach mám v paměti a jsem za něj šťastná.
Přátelství se počítá na roky, přes léky i přes její tíživou nemoc a stále přítomnou.
Sednu za volant a jedu za ní, stěrač funguje na plné obrátky, aby byl náležitý rozhled na cestu i bezpečný restart do milé návštěvy.
Zdraví mě její táta, že ten déšť je jen voda z nebe. Ano, tak to vidím i já. Kynu jemu a jsem ráda, že nad ní drží pomocnou ruku. Vidím i hůl, kterou se přidržuje, aby neupadl.
Jana mě zve dál do naklizené místnosti s voňavým pokrmem. Těstovinový nákyp, prosím.
Aha, chutná. Pouštím se a na jazyk padá vše s přílohou švestkového kompotu.
Navrch káva mě naladí a když poprosím o kapesník, zcela pohotově ho dostanu jako vždy.
Je mimořádně milá a jsem její nejlepší kamarádka. Vážím si toho.
Dívám se na její obraz jezera Kramsach, dělaný dle fotky naší dovolené této krásné země.
Slzím dojetím a vím, že vnitřní svět je spokojený, že kus sebe jsem dala jí.
Rozděluje ještě dezert, co jsem přinesla a pochválí mě.
Z jejích úst je to velice příjemné.
Inu, ani jedna nechceme držet dietu, protože víme, že i kus sladkého nám dává zapomenout na věci, které chceme a přejeme si.
Balím věci, pořád prší, ale já spokojená. Zároveň i najedená. Miluji, když mi někdo uvaří,
protože jak už není v mém životě máma, tak to chybí.
Rozloučíme se se slibem, že Jana bude dělat jehelníčky a já jí samozřejmě dám podporu,
protože má něco, co potřebuji, pocit sounáležitosti i chuť domova.
Mám jí ráda i nemocnou, protože svět je pro všechny i pro ty, co od narození, to mají složitější.
Dala mi i hádanku, já jí neuhádla, byla to zkouška pozornosti, ale i tak jsem užila velice krásnou neděli, protože mi dala najevo, jak moc pro ní znamenám.
Závěrem jsem se chtěla podělit, protože v dnešní době jsou přátelské vazby důležité,
když vydrží i přes nemoci i určité komplikace.
Dala jsem jí šanci a nikdy toho nelituji. Věřím, že i schizofrenici mohou žít plnohodnotný život.