Děkuji za krásné odpoledne

Děkuji za krásné odpoledne

Anotace: neznámé dívce

Cílem cesty byla rašelinová jezírka. Na parkovišti se mi naskytla kulisa několika barevných kapot motorových vozidel.

A také stromy, desítky, stromů, nad jejichž vrcholky antracitové mraky halily námořnickou modř.

Šel jsem po straně cesty tak, abych viděl protijedoucí vozidla. Auta mě míjela velkým obloukem. Burácející motory předcházely průjezd motorkářů. Tito mě míjeli jen velmi těsně, dokonce poslední jezdec mě svými širokými řídítky chopperu téměř srazil.

Klid mi přineslo teprve odbočení na lesní cestu vysypanou kamením, na jejímž začátku byla dopravní značka oznamující zákaz vjezdu všem, kteří mají pod kapotou motor. Tato stezka se klikatila jako had v pohybu, nebo snad podobně jako říční koryto živlu, který si sám určuje, kudy poteče.

Příležitostně v naději, že najdu hřib, jsem opouštěl cestu, procházeje mezi vzrostlými stromy. Je letos naděje, že hřiby porostou?

Kolem mě prošla skupina polských turistů v čele s šedesátiletou ženou, co bez ustání řečnila. Nebyla k zastavení. Nikdo její slovní výrony nedokázal zastavit. Polsky vládnu, tak mi bylo známo i o čem hovoří.

Po hřibech ani památky. Ještě tak byly vidět keříky, ovšem bez borůvek. Skoro bych si dokázal představit, kdo byl takto při sběru plodů přičinlivý.

Opět poslušně šlapu po kamení, po deseti minutách nacházím orientační tabuli s několika pozoruhodnostmi i číselnými údaji.

Právě od tohoto místa již vedou velmi pohodlné přibližně metr široké chodníky z masivních hranolů přibitých na vodorovně vedených kmenech, které spojovaly jednotlivé dřevěné kůly ponořené v rašeliništích.

Občas míjím nějaké turisty, kteří se již vracejí od mechových jezer. Převážně potkávám dvojice tvořené mužem a ženou. Léto je v plném proudu, hormony bují, tak čemu se divím?

Pod chodidly sleduji umně přibité dřevěné hranoly, kde převažují tmavé sešlapané nad těmi novými, vyvedenými v přírodní barvě.

Uklidňuje mě pohled na klikatící dřevěný chodník mizící pozvolna mezi nízkými mladými jehličnany.

Obdivuji také koruny stromů vzrostlých listnáčů.

Zpátky na zem mě přikovalo ševelení lidí stojících u nedaleké vstupní brány, vymezující areál s pozoruhodnými jezery.

Vpravo byla dřevěná chatka s dárkovými předměty, léčivými kameny, dřevěnými turistickými známkami, dřevěnými meči pro chlapce a řetízky pro dívky.

Byl jsem jen patnáct kroků od brány, když velký počet turistů opouštěl prostor brány, vyrážel již k jezerům. Zůstaly u chatky jen dvě dvojice. První tvořili dva penzisté mající pejska.

Nedaleko postával metr devadesát centimetrů vysoký, štíhlý asi třicetiletý muž. Naproti němu byla od dvě hlavy menší dívka v šatech. Byla otočená tváří k jeho hrudi. Zřejmě se jednalo o jejího přítele, neboť stála v jeho diskrétní zóně.

Byla zády ke mně, proto mi umožnila pohled na její drdol, či spíše skřipcem svázané tmavě hnědé vlasy. Nápadná byla její bílá šíje, útlá ramena. Pak také lopatky – teprve pod jejími lopatkami byl vidět lehce nařasený okraj šatů s tenkou gumou i drobnými kvítky. Byla na pokročilé léto nezvyklé bílá její kůže.

Její útlý pás ještě zdůrazňovala široká guma. Spodní část šatů s nařaseným okrajem jí sahala do půli štíhlých stehen.

Jakmile jsem byl od dívky pouhých pět kroků, otočila své tělo, a tak mi vyjevila svou figuru z profilu.

Můj první pohled vedl od vrchního okraje šatů s tenkou gumou po dmoucích prsech. Opravdu po centimetrech dolů vedl můj zrak táhlý zkoumavý pohled po oblé části jejich prsů.

Byly úchvatně plné, tykvovité, vyhlížely jako středně velké cukety.

Tušil jsem, že její přítel měřící téměř dva metry ji nejspíš střeží jako ostříž.

Pro jistotu mé oči z její hrudi sklouzly na nedaleko ležícího psa.

Poté na přítele dívky, který poodešel o pár kroků.

Hnědovlasá dvacetiletá dívka se otočila zcela, mým směrem.

Byl mi tak nabídnut pohled na její útlý pás, nad nímž bylo bujné poprsí – těžké polokoule tykvovitých vnad.

Ano, měla je jako nádherné džbány!

Jistě si byla vědomá svých předností.

Sotva mohla tušit, co s muži v létě dělá pohled na její prsy!

Její tvář byly lehce usměvavá, aby po chvíli úsměv vystřídalo cudné pousmání vedoucí až ke znatelnému rdění.

Zaznamenal jsem také několik jejích pih v okolí nosu.

Její zásluhou bylo jedno odpoledne mého života o dost krásnější!
Autor kudlankaW, 17.08.2015
Přečteno 668x
Tipy 7
Poslední tipující: Prskolet, Sima, Frr, Jort
ikonkaKomentáře (6)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

taky sbírám takové kousíčky okamžiků, chválím :-)

17.08.2015 22:15:47 | hledač

Diky:-)

18.08.2015 07:34:31 | kudlankaW

...pořád jich tu je víc než dost...:)

17.08.2015 19:55:18 | Jort

Opravdu?
Kde jsou?

17.08.2015 20:04:54 | kudlankaW

...v tvých textech...ale stačí mě se i dívat z okna...

18.08.2015 07:39:01 | Jort

Ano v mých textech, jistě..

Ale vidět, to je oč tu běží...

Ti šťastnější ty džbány i do dlaní jímají...

18.08.2015 11:12:39 | kudlankaW

© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí