Ráno

Když slyšela tu známou melodii, trhla sebou a budík rychle vypla. Očima přejela po ztemnělém hotelovém pokoji, nikdo se ani nepohnul. Všichni tvrdě spali. Vykradla se z postele, popadla hromádku oblečení, které si tu večer připravila a tiše vklouzla do koupelny. Oblékla se, vyčistila si zuby a učesala vlasy. Naposledy zkontrolovala čas. Zbývalo jí pouhých deset minut a tak popadla žabky, velkou osušku, na hlavu posadila sluneční brýle a vyrazila. Venku byl teplý, čerstvý vzduch a všude kolem voněly květy oleandrů a ibišků. Když spěšně procházela olivovou alejí nad hlavou jí přelétl racek. Už slyšela šum moře, když se před ní rozprostřela písečná pláž s nespočtem lehátek. Sundala si žabky a nechala písek, aby ji jemně hladil po chodidlech a kotnících. Našla si lehátko v první řadě, rozprostřela na něj svou velkou osušku a posadila se. Pár lidí už tu bylo. Někdo se jen tak toulal kolem, někdo stejně jako ona lenošil na lehátku a ti nejodvážnější se už nechali kolébat vlnami. Všichni čekali. Najednou se na obzoru objevil temně fialový stín. Hluk na pláži najednou utichl, každý upíral zrak k obzoru. Očekávání bylo téměř hmatatelné. Netrvalo dlouho a ze stínu najednou vykoukl úzký proužek oranžového světla. Vydechla. Byla to nádhera. Celá ta scenérie zrodu nového dne, provázena křikem racků, vůní soli a písku ji úplně okouzlila. Slunce se líně, kousek po kousku vynořilo z moře a jí svítily oči úžasem. To světlo, ten pocit jako by ji naplnil novou nadějí a novou energií. Začalo další krásné ráno.