Sanatorium

Sanatorium

Seděl jsem v salónku Sanatoria a sledoval východ sluncí. Modrá a červená záře obou ranních sluncí probudila moji životaschopnost, jako vždycky - ale trochu pachuti stále zůstávala. Otevřel jsem notebook na stole. Znovu okouzlen bezchybným chodem této výpočetní techniky... i když by to mělo být vlastně samozřejmostí. Musím si odvykat. Odvykat, odvykat, odvykat. Jak doktor řekl, bude trvat několik let, než ze sebe setřesu traumata a budu schopen normálně žít na další normální, bezchybné planetě v širém Vesmíru. Absolvovat sezení s psychology, kde se traumata rozpustí, sledovat život a postupně si v něm najít své místo... v tom se ozvalo zaklepání na dveře, které mě vyrušilo z mých úvah.
Vstoupil mladík, díval se stydlivým pohledem jako my všichni, kteří jsme zde začínali. "Dobrý den... jmenuji se Annon a jsem tu nový."
"Dobrý den, Annone," usmál jsem se, "vítám tě v Sanatoriu a doufám, že své trauma z té inkarnace zde co nejdříve vyléčíš. Jen mě zajímá: na té Zemi jsi byl inkarnovaný jak dlouho?"
Autor danielsoft, 21.11.2020
Přečteno 368x
Tipy 4
Poslední tipující: P.Balam, Marten, Vivien
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

...já si připadám jako v Léčebně...tady na Zemi...;-)

22.11.2020 16:03:49 | Marten

líbí

Tedy ta se mi moc líbí. Řekla bych, že toto sci-fi už zde máme v reálu a léčebná SanaToria praskají ve švech.

21.11.2020 20:44:20 | Vivien

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel