Poslední dílo Williama Shakespeara

V potemnělé místnosti bylo téměř ticho, jen stroj času tiše šuměl, jakoby si prozpěvoval nějaký tajemný nápěv, jinak se nedělo nic.
Šéf filmové společnosti W+Z. si v duchu okousal už nehty na všech prstech a nenápadně pokukoval po mladém technikovi u terminálu, který soustředěně zíral na obrazovku hlavního ovládače.
Jestli to nevyjde, myslel si v duchu, tak jsem vyřízený, protože jsem to byl já kdo akcionáře přesvědčil o reálnosti tohohle bláznivého projektu a ukecal je, aby do toho nastrkali své dolary… a nebylo jich málo!.
Náhle se vzduch na malém osvětleném podiu začal chvět. Postupně se tu materializovala postava muže středních let v černém nemoderním obleku, s bílým nepříliš čistým okrouhlíkem kolem krku a téměř holou hlavou. John W., ho poznal okamžitě. Ano byl to ON! William Shakespeare!
V duchu si oddychl: Takže první část plánu se povedla!
Mezitím už na podium přispěchal lékař, cosi uklidňujícího na muže drmolil a hned mu také přitiskl k lokti tlakovou stříkačku s antidepresivy. Za malý okamžik začal lék účinkovat a výraz v očích slavného muže se změnil, a on se klidně nechal odvést do připraveného apartmá.
Uběhlo pár dní a John už zase pomalu propadal panice. Dostal totiž zprávu, že konkurence má podobný přístroj a hodlá z minulosti přitáhnout Alexandra Dumase.
Musíme být první, myslel si a rázoval k apartmá.
Otevřít mu přišel ošetřující lékař. Na šéfův němý dotaz dveře ještě více pootevřel a ukázal ke stolu, kde seděl shrbený muž a soustředěně cosi ťukal na klávesnici počítače.
„Když jsem mu postupně vysvětlil, co a jak a ukázal mu možnosti textového editoru, byl štastnej jak malý dítě a hned se pustil do psaní,“ sděloval šeptem lékař, „ ale má to schovaný pod heslem, nechce k tomu nikoho pustit, žárlivě to střeží, prý až to bude celé.“
„Nevadí, nevadí! Jen ať píše, každý génius má právo na nějaké výstřednosti.“
Uběhl týden a konečně John W. seděl vedle slavného spisovatele a před sebou měl stoh papírů. Nejnovější dílo mělo název

Horác a Beatrice.-
tragédie o třech dějstvích.
John dychtivě otočil první list a začal číst, ale už po několika větách se zarazil: „Poslyšte Wille, tady ta Beatrice, ona se chová jako jeptiška, jenže naše firma počítá s tím, že jí bude hrát Angela Necudná a to není typ pro ctnostné panny, jestli mi rozumíte? Kdybychom místo ní obsadili nějakou jinou, třeba Joel Moulovou, tak si Angela najme smečku právníků a ti nás oberou o poslední dolar za nedodržení předběžné smlouvy.“
Shakespeare na něj jen vytřeštěně zíral.
„No nic,“ obrátil se režisér na zděšeného autora, „trochu jí upravíme charakter a ono se to podá!“ a nevšímajíc si toho jak se mračí, poplácal ho přátelsky po ramenou.
Znova se začetl, ale znova vzhlédl. „ Tady ten dialog Horáce a Longana před soubojem je moc dlouhej, to se musí prokrátit. Lidi dnes chtějí vidět především akci, rozumíš? A-K-C-I!“
„Taky ten souboj tady,“ a ukázal prstem na příslušné místo na listu a četl: „Horác dvakrát sekne zdola a dvakrát zhora…“
„Takhle se dnes souboje už vůbec nedělají. Tam musí být honička, jiskry lítají od mečů, převrací se nábytek, rozbíjejí vázy, houpají se na lustru, občas prohodí něco drsně mužného. Longen Horáce zraní, ale ten se vzchopí, naštve se a teprve pak se do toho pořádně dají. Longen používá všelijaký záludný triky, a už to vypadá, že Horáce dostane, ale tomu se v posledním okamžiku povede ho probodnout.
Taky by nad zabitým nepřítelem neměl plakat, i když to byl jeho kámoš, ale měl by utrousit nějakou príma hlášku, to dneska frčí!“
John se tak opájel svou představou, že vůbec nevnímal, jak Shakespeare bledne a pokoušejí se o něj mdloby, a pokračoval: „Taky tý jeho matce tam musíme připsat nějakou hodně žhavou erotickou scénu, ona to bude hrát přítelkyně našeho hlavního sponzora, která si nedávno nechala udělat plastiku prsou a bude je chtít ukázat. Tak třeba……“
Další slova už Shakespeare neslyšel. Chytil se za srdce a skácel
se na zem.
„Mrtvice“, konstatoval lékař.
„Ještěže mám tohle,“ řekl klidně John a zatřepal svazkem listů, „ však my z toho už pořádnej trhák uděláme!“
Zacvrlikal mobil. Hlásil se jeho kontakt od konkurence.
„Johne, podrž se. Dumas napsal v krátké době Tři mušketýry po pěti, patnácti a dvacetipěti létech, vedení se rozhodlo to pozměnit a udělat z nich homosexuály, protože je to prý atraktivní téma, ale on jim smazal všechny soubory a spáchal sebevraždu.“
„ To už tu bylo, Co takhle udělat z mušketýrů záporáky a naopak z gardistů hrdiny, kteří hájí zákon a pořádek??“
A odcházeje, začal ten nápad domýšlet.