Prokletí

Tiše seděla, dívala se do tmy. Nemohla spát, cítila se tak prázdně. Stávalo se jí to každý večer, snad rok, snad deset let. Bylo pozdě v noci, nebo snad brzy ráno? Smutek předchozích hodin odplul s několika slzami a výkřiky do polštáře. Teď zbylo jen prázdno. Teď bude pár hodin jen sedět. Možná si pak lehne a spánek zažene její trápení. Možná. Než přijde další prokletý den.