A zbyl jen popel

Z očí se jí koulela jedna slza za druhou. Citila, že to, co se právě dozvěděla, ji trhá zevnitř na malé kousky.
Seděla před krbem ve svém domku na kraji města, který si spolu pořídili před několika lety. Slyšela praskat poslední polínko, cítila vůni zeleného čaje, která se linula všude kolem. Natáhla dlaně ke skleněným dvířkům, odkud ještě stále sálalo rudé horko. Otřela si další zbloudilou slzu a znovu otevřela psaní, které ji tu nechal. Ještě ráno si myslela, že jsou šťastní. To ráno, kdy ho políbila a vyrazili do práce. Teď třímala v ruce hladký papír, který ji pálil víc než horko z krbu. Těch několik řádků jakoby ji bodlo do srdce. "Nemohu už dál zůstat. Zamiloval jsem se. Odcházím. Promiň." Zaklonila hlavu, otřela si vlhké tváře a otevřela horká dvířka. Do místnosti se prosmýklo několik proužků šedého dýmu, který ji zaštípal v nose. Vzala do ruky list papíru, naposledy se na něj smutně podívala a pak jej hodila do ohně. Sledovala s jiskrou v oku jak se plameny zmocňují papírové stránky a jak se pomalu mění v černý popel...stejně jako jejich vztah, který právě skončil.