Hudba - moje všechno

Sedí v kuchyni a hudba proudí kolem. Zavírá oči a v hlavě najednou běží obraz, je jako starý film, který už dávno ztratil lesk. Vidí samu sebe jako malou holčičku. Běhá po domě, kde voní skořice a vanilka. Cupitá si po domě v krásných šatičkách a matčiných střevících. Jsou ji velké, ale jí to nevadí, připadá si jako princezna. V tom se zastaví a poslouchá. Melodie a rytmus ji najednou obklopuje všude kolem. Hudba. Je to jako by ji v ten okamžik někdo vzal do náruče, cítí se šťastná. Šourá se pomalu, v těch velkých střevících tam, odkud hudba vychází. Otevře dveře do obývacího pokoje a zůstane stát s otevřenou pusou. Na starém koberci, který rodiče pořídili před mnoha lety a dnes již rozhodně není moderní ani hezký, leží dřevěná skříňka. Holčička je malá a nemá ponětí k čemu ta věc slouží. Ví jen, že bude kouzelná, jelikož se z ní linou nádherné zvuky. Táta sedí na zemi vedle té podivné věci a široce se usmívá. "To je gramofon, zlatíčko." řekne jí. Ta malá holčička opět zavře oči. Když je otevře je opět dospělá. Sedí ve své kuchyni a po tváři ji stékají slané potůčky slz.