Sen

Ležím v posteli z tmavě lakovaného dubového dřeva, kolem mě prachové peřiny, v ruce romantickou knížku o alchymistově dceři. Ve vzduchu se vznáší spousta prachu a padá na vše v tomhle pokoji z těžkých sametových nebes nade mnou. Hlavu mám podloženou háčkovanými polštářky smetanové barvy a rozhlížím se po nachových tapetách se zašlým složitým vzorem. Vedle na stolku plápolá petrolejka a odráží se v oválném zrcadle nad nočním stolkem, na němž stojí těžká broušená váza s uschlou kyticí hortenzií. Někdo klepe na dveře, ale mě se z toho pohodlí nechce vstávat a jít je odemknout. Klepání sílí, a sílí a…

…A já se tedy chtě nechtě musím probudit. Samozřejmě jsem zase usnula s knížkou na klíně. Miluju knížky, ale občas se prostě nechám moc unést a realita mi splyne se světem vepsaným na papíře. Další zaklepání. Aha, měla bych jít na večeři. Tak budu se sněním pokračovat později. A možná že si do pokoje přisním i nějakého toho prince.