Moje první láska Pavel

Anotace: Chodila jsem do osmé třídy.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Ke spokojenému životu mi stačili psi, které jsem si půjčovala, neboť mi doma psa nedovolili a sem tam nějaké cigárko. Ve škole jsem se ani nerozhlížela a sotva znala spolužáky, protože to tam byla hnusná nuda a totální ztráta života.
Ani nevím, jak jsem si všimla jednoho blonďatého kluka z jiné třídy. Vlastně vím, sedávali jsme v jedné třídě po sobě ve stejné lavici.
Napsal mi na ní několikrát, že se mu líbím. Jenže já nestála o kluky a tak jsem mu na jeho vyznání ani neodpovídala.
Jednou si to takhle šlapu s půjčenou ovčačkou Ritou úzkou cestičkou, lemovanou z jedné strany křovím a z druhé potůčkem s vrbami.
Najednou kde se vzal, tu se vzal, Pavel proti mě. (To jsem věděla z lavice, že se tak jmenuje). Zrudla jsem jako pivoňka a snažila se mu na úzké cestě vyhnout. Ale on se už tak lehce vzdát nehodlal. Kam jsem uhnula já, tam on také. Mlčel a já také. Sedla jsem si vzteky na zem, on vedle mě. Potom se začal ptát na různé ptákoviny, jako že, kde bydlím a jak se jmenuje pes a já nevím, co ještě.
Styděla jsem se jako blázen, nikdy jsem s žádným klukem takhle o samotě nebyla a tak jsem odpovídala přiškrceným hlasem a klepala se, Zem ví, proč. Postupně jsem se přestávala stydět a dokonce jsme si parádně pokecali až do večera.
Domů mě doprovázel už totálně zamilovanou. Dokonce se mi i o něm zdálo, ale co, to už si nepamatuji.
Tak jsme se na cestičce scházeli 14 dní, sedávali na vrbičce u potůčku a vždy si hezky popovídali.
Chodilo tam ještě pár jeho kamarádů, dělali jsme dospěláky a čadili cigára jako dřevorubci.
Za celých 14 dní jsem Pavlovi dovolila jen pár polibků na tvář a to už jsem se bála, abych nepřišla do jiného stavu. Byla jsem hloupá jako tágo a o těch věcech vůbec nic nevěděla.
Jednou tam přišli o pár roků starší kluci a jeden si usmyslel, že mě zbalí. Když viděl, že patřím k Pavlovi, začal ho se svými kamarády týrat a nutit, aby o mě řekl, že jsem svině, kráva ap.
Pavlik trpěl, ale nikdy na mě nic ošklivého neřekl. Tak mi nezbylo, než se s ním domluvit a dohodnout na rozchodu, aby ho ti smradi přestali týrat.
Bylo nám to oběma moc líto, protože jsme se opravdu milovali.
Tak skončila moje první platonická láska.
Ale jak se říká, na první lásku člověk nikdy nezapomene. Teď jsem se o ní podělila s vámi a tak zůstane věčná.