MÉMU SYNOVI

Přesně před dvaceti lety jsem Ti dala život. Nevím a nikdy nebudu vědět, jestli jsi za to rád. Nikdy si tohle psaní nepřečteš. Ne snad, že bys nechtěl. Ale prostě to neumíš. Možná bys vlastně ani nechtěl. Tvá pevně zavřená skořápka by Ti nedovolila projevit byť jen náznak nějaké zvědavosti nebo zájmu o něco jiného, než o sebe samého.

Ne, neboj, nevyčítám Ti to. I když přiznám, že jsem si kdysi dávno kvůli tomu mnohokrát poplakala. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem pochopila, že všechno to neláskyplné chování vůči mě, neděláš naschvál. Že za to prostě fakt nemůžeš. A že to jinak neumíš. Také mi nějakou další dobu trvalo, než mi došlo, že to ani nikdy nebude jinak.

Ale musíš uznat, že nakonec to se mnou snad docela ujde. Už jsme docela sehraní a umíme se občas jakžtakž tolerovat a respektovat.

A já zase musím uznat, že jsem se díky Tobě ledasčemu v životě naučila. Když jsem v pohodě, tak vím, že jsem toho víc našla než ztratila. Když mě přeci jen tu a tam navštíví depka, trošilinku se to na chvilku obrátí. Ale věř, že jen na chvilku. Sláva chemii, ta to umí na štěstí téměř vynulovat.

Třeba sis mohl vybrat lepší mámu. Nevím, jestli si měl na výběr. Ale stejně věřím a doufám, že by si stejně znova sáhl po mě. Mám svoje chyby, to jo. Však si mi to uměl vždycky vrátit. I s úroky. Ale buď uznalý. Ne každá by to vydržela.

Stydím se za to, že já v nejzoufalejších chvílích našeho společného života měla pochyby o tom, zda jsem si já dobře vybrala, pakliže bych měla na výběr. .ALE TEĎ UŽ VÍM, ŽE JSEM SI VYBRALA DOBŘE. Promiň mi to. Musela jsem projít nějakou dlouhou cestu k tomuto stoprocentnímu zjištění. Však Ty sám nejlíp víš, že to bylo občas s Tebou podobné peklu.....

Přeju Ti tedy k Tvým dnešním narozeninám, nejen takové ty obvyklé věci, co se přejí, ale ještě něco navíc. Abys měl všechno a všechny okolo sebe neměnné, tak jak by sis nejvíc přál a abys to vydržel co nejdéle i se mnou , protože sis mě přeci vybral.

A jen Ty víš nejlíp, proč. Mám Tě ráda.......................Tvá máma