MÉMU SYNOVI

MÉMU SYNOVI

Anotace: Můj autistický syn oslavil dvacáté narozeniny.

Přesně před dvaceti lety jsem Ti dala život. Nevím a nikdy nebudu vědět, jestli jsi za to rád. Nikdy si tohle psaní nepřečteš. Ne snad, že bys nechtěl. Ale prostě to neumíš. Možná bys vlastně ani nechtěl. Tvá pevně zavřená skořápka by Ti nedovolila projevit byť jen náznak nějaké zvědavosti nebo zájmu o něco jiného, než o sebe samého.

Ne, neboj, nevyčítám Ti to. I když přiznám, že jsem si kdysi dávno kvůli tomu mnohokrát poplakala. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem pochopila, že všechno to neláskyplné chování vůči mě, neděláš naschvál. Že za to prostě fakt nemůžeš. A že to jinak neumíš. Také mi nějakou další dobu trvalo, než mi došlo, že to ani nikdy nebude jinak.

Ale musíš uznat, že nakonec to se mnou snad docela ujde. Už jsme docela sehraní a umíme se občas jakžtakž tolerovat a respektovat.

A já zase musím uznat, že jsem se díky Tobě ledasčemu v životě naučila. Když jsem v pohodě, tak vím, že jsem toho víc našla než ztratila. Když mě přeci jen tu a tam navštíví depka, trošilinku se to na chvilku obrátí. Ale věř, že jen na chvilku. Sláva chemii, ta to umí na štěstí téměř vynulovat.

Třeba sis mohl vybrat lepší mámu. Nevím, jestli si měl na výběr. Ale stejně věřím a doufám, že by si stejně znova sáhl po mě. Mám svoje chyby, to jo. Však si mi to uměl vždycky vrátit. I s úroky. Ale buď uznalý. Ne každá by to vydržela.

Stydím se za to, že já v nejzoufalejších chvílích našeho společného života měla pochyby o tom, zda jsem si já dobře vybrala, pakliže bych měla na výběr. .ALE TEĎ UŽ VÍM, ŽE JSEM SI VYBRALA DOBŘE. Promiň mi to. Musela jsem projít nějakou dlouhou cestu k tomuto stoprocentnímu zjištění. Však Ty sám nejlíp víš, že to bylo občas s Tebou podobné peklu.....

Přeju Ti tedy k Tvým dnešním narozeninám, nejen takové ty obvyklé věci, co se přejí, ale ještě něco navíc. Abys měl všechno a všechny okolo sebe neměnné, tak jak by sis nejvíc přál a abys to vydržel co nejdéle i se mnou , protože sis mě přeci vybral.

A jen Ty víš nejlíp, proč. Mám Tě ráda.......................Tvá máma
Autor srozumeni, 24.08.2012
Přečteno 682x
Tipy 23
Poslední tipující: lostris, Jan Voralberg, Nikita44, Henry Lee, Amelie M., Já Esther Ruth, Taloued, Wor, Jeněcovevzduchukrásného, Emka, ...
ikonkaKomentáře (16)
ikonkaKomentujících (9)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Nádherné . . . Hrozně Tě obdivuji. Přeji hodně síly Tobě i synovi.

15.02.2015 13:20:47 | lostris

Moc děkuji.

15.02.2015 13:32:34 | srozumeni

A vybral si správně.ST.

27.09.2012 16:55:08 | Jeněcovevzduchukrásného

Obdivuji Tě, jsi statečná a milující matka, pozdrav svého syna

12.09.2012 14:13:22 | Emka

Emko, děkuji.

13.09.2012 06:26:39 | srozumeni

kazda mama je skvela...vzdy budes skvela, i kdyz tvuj syn to nevidi, bud stastna, za to zes to byla ty, kdo ma zive dite, ktere muze obejmout, dotknout se ho...mit ho u sebe...
Preju ti mnoho sil a preju tvemu synovi aby dlouho zil...

28.08.2012 09:42:28 | Liduška

i ja mela syna po 9 dnech zemrel v inubatoru ...vinou doktora,ted by mu bylo 2,5 roku...byl krasny..chodim za nim na hrbytov, povidam si s nim, jak kdyby byl zivy...
bud stastna za sveho syna.

28.08.2012 09:53:31 | Liduška

Pochopila jsem z Tvého psaní, že máš za sebou nějakou takovou smutnou událost. Je to moc těžké...

28.08.2012 09:55:02 | srozumeni

Liduško, děkuji za příspěvek. Máš pravdu. Díky své práci znám několik maminek, které už to své dítě, byť postižené, nemají a s některými jsem tím nelehkým obdobím prošla a byla nablízku....moc bolestivé...

28.08.2012 09:48:10 | srozumeni

Internet někdy bývá krutý k těm, co odhalí příliš ze svého soukromého života. Ale na druhou stranu někdy je lepší se "vypsat", než polykat kila antidepresiv.

26.08.2012 12:38:00 | Aťan

Aťane, dík, já zvládnám obojí-hi,hi.

26.08.2012 12:42:52 | srozumeni

Nádherné, upřímné vyznání... Tvůj osud už tak trochu znám...
Ráda se připojuji k Tvému přání a Tvému synkovi přeji všechno
pro něj dobré a krásné, aby byl v tom svém světě (i v Tvém) šťastný...
A totéž přeji i Tobě ! :-) Jsi úžasná máma !

25.08.2012 12:49:25 | Loira

Nechcete o autismu něco napsat? Cosi na pokračování a na způsob "život s autistou" jestli rozumíte, jiný pohled na tuto záležitost, než lékařský. Co zažíváte, s čím se perete, reakce okolí... Určitě by to spoustu lidí zajímalo - a leckteré spřízněné duši třeba i pomohlo. Toto dílko by bylo docela dobrým úvodem, k takovému čtení. Ale je to jen na Vás, samozřejmě.


;-)
.

25.08.2012 00:17:38 | Kropydlína Škopounová

Kropydlíno, moc děkuji za uznání a típek. Už kdysi dávno jsem si říkala, že to všechno jednou sepíšu, až někdy. Už jsem se tím zabývala na jiném serveru, tam se některé mé historky líbily a také mě někteří jiní říkali, jestli neuvažuji o napsání... Jenže jsem pochopila, jak je to strašně těžké něco psát, když to člověk přeci jen neumí. Mám to stále na paměti a na mysli, (i když už i takových knih přeci jen také pár vyšlo), ale ještě na to tom svém psaní musím hóóódně pracovat. Tak až za pár let někdy něco napíšu, dám vědět. Omlouvám se za to tykání, a budu za něj ráda, na tom druhém serveru, kde funguji, to je úplně automatické.

25.08.2012 11:06:21 | srozumeni

Jste moc statečná žena :)

24.08.2012 18:23:33 | Sarah

No, děkuji. Nevím, jak na tuto reagovat. Já jsem si to nevybrala...Ale děkuji.

24.08.2012 18:25:41 | srozumeni

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí