Dospěl jsem

Anotace: (z deníku A. K.)

Dospěl jsem do stadia třináctiletého dítěte, které ví, že je dospělejší než ti dva zoufalci, co mají pro změnu utkvělý pocit, že byli stvořeni k tomu, aby mě řídili. Proč zrovna já musím mít nejpitomější rodiče ve střední Evropě? Až já budu mít jednou děti, budou šťastné a všichni jejich spolužáci jim budou závidět. Uvažuju, že se nechám adoptovat někým, kdo je alespoň průměrně inteligentní a netrpí mesiášským syndromem. Já přece nepotřebuju, aby se mě permanentně někdo snažil omezovat. To si ještě dovolí tomu říkat výchova. Ale já je mám přečtené, tuhle generaci, co v pubertě nezažila nic jiného než komunismus a chodila třepat mávátky do průvodu. Můžu já za to, že to na nich zanechalo následky? To se mi jako z nějaký jejich směšný nostalgie snaží tady vybudovat nějaký blbý ostrůvek totality? Tam taky ochraňovali lidi tak, že je nikam nepustili. Chci toho po nich tolik? Jedno je jisté, je potřeba zjistit všechno o adopci a dobře to promyslet.