Chalupa v pohraničí

Jako dítě jsem jezdívala k příbuzným na rekreační chalupu do pohraničí. Koupili ji tenkrát asi před padesáti lety za pakatel, dosti zchátralou, ale s relativně dobrou střechou. Časem se proměnila v docela pěkné stavení. Bylo tam hodně práce, ale stálo to za to. Já tam pobývala každé prázdniny a asi každý druhý víkend. Je to tam hezký kraj pod Pradědem, nedaleko je vyhaslá sopka Velký Roudný a jiné zajímavosti. Jezdilo se tam i v zimě, mnohdy nás zdržely závěje na silnicích, takže bylo dobré mívat ve vybavení auta i lopatu, sněhové řetězy jsme neměli a vždy jsme dojeli. K chalupě patřila velká zahrada, v létě bývaly jahody, maliny, později kanadské borůvky a taky rybíz a angrešt, prostě to co se běžně v zahradách pěstovalo.Okolo plotu pestrobarevná škála květin, radost pohledět.

Ale proč to píšu. Dnes je mi smutno, protože chalupa zůstala prázdná, příbuzní, kteří ji zdědili tam nejezdí a tudíž tam nemohu jezdit ani já. Nevím co s ní bude dál, ale pokud by ji chtěli prodat, tak by si měli pospíšit, dokud stavba ještě stojí a má nějakou slušnou cenu. Je to moc velká škoda a pokud to původní majitelé , tedy moji příbuzní, ne Němci, z nebe vidí, tak jsou asi smutní taky. Ale i tohle je úděl starých stavení.