262

Vraždím slovy.

 

 

Chtěla bych to umět. Být taková, jakou jste mě chtěli. Chodit do školy, ze školy, navštěvovat rodiče, smát se s rodiči, být vzorná dcera, být vzorná vnučka, mít vnoučata, až bude čas. Dělat věci přesně tak, jak se dělat mají.

 

 

Stále unikám odpovědnosti. Kličkuju jako zvíře v posledním tažení a schovávám se, kde to jde. Potřebovala bych křičet, řvát, rozdrásat si kůži až na maso. Rozběhnout se hlavou proti zdi a nezastavit. Ani potom.  

 

 

Jsem jen část prostoru a lžu si, kde se dá. Mám v posteli celý svět a uvnitř už vůbec nic.

 

 

Vykrvácela bych ti pod rukama, kdyby to mělo smysl.

 

 

Slova. Slova. Slova.

 

 

Zdi mají duši. Víc než já.

 

 

A máma říkala že.

 

 

Chtěla bych to umět.

 

 

Být taková.