Čiperná dáma

Anotace: ...

Čekal jsem před či spíše vedle rehabilitačního zařízení, které se krčilo mezi školním statkem a jistým vzdělávacím zařízením.

Majestátní budova ze třicítek, byla bez jakýchkoli diskuzí, naditá k prasknutí testosteronem, rozkomíhanými půlemi i trojúhelníky ostře vystupujících klínů z již dlouho užívaných modních výstřelků, jež na Moravě zovou ostravskými tepláky.

(Rozuměj leginy)

Toho pondělního odpoledne, jsem se cítil konečně ve své kůži.

Doslova jako režisér, propůjčeného těla, které dbá jeho uměleckých nároků, bezchybného provedení zamýšleného záměru.

Slunce, jeho nezvyklá intenzita na tuto roční dobu, mě propalovalo, jako pohledy placených dívek obrážejících chodník, při činnosti, kdy si tipují své možné oběti, muže, kteří jim zajišťují, poněkud společensky pochybnou obživu.

Řada manželství svým takzvaným fungováním na tom ale není o mnoho jinak.

Usedl jsem na lavičce, nenadále získal hodinu času, jak už to u doprovodu bývá.

Z roztřepených útrob tlumoku vystoupal za pomocí dlaně rozložitý hřbet vypůjčené knihy, co ještě ráno stála se stovkami jiných vzpřímeně v regálu malé okresní půjčovny.

Když o místo vedle mého pravého boku požádala dáma v penzi z jejichž očí pryštěla znovunabytá chuť do života po absolvované ozdravné kůře, velkoryse jsem pokynul na znamení akceptace.

Dál jsem jí nevěnoval pozornost, tu plně zaměstnávala dějová linka knihy.

Po chvíli mi bylo podezřelé, že s spolu s mým nezájmem, jakoby narůstala četnost jejího přikládání kelímku s horkou kávou k téměř bezbarvému spodnímu rtu.

Hltal jsem řádky.

To paní vedle, po mém vzoru, prováděla stupňující nátisky na kelímek, přičemž vědomě nechávala vřelou kávou proudit trávicí trubicí, ne nepodobně tomu, jako když voda dynamicky proudí sifonem dřezu kuchyni vývařovny.

Můj neklid vyústil v to, že mi v nestřeženém okamžiku z dlaně vypadla objemná kniha na špinavý chodník.

Brzy poté, mě napadla nemilá podobnost s příslovím o krajíci namazaném máslem.

Téměř vždy spadne namazanou stranou na podlahu.

Při předklonu jsem v týle ucítil její bodavý pohled.

Aby ne, když osvěžená rehabilitací nabyla ostříží zrak a velmi obratně i na vzdálenost metru přečetla palcovými titulky:

VLADIMÍR NABOKOV


LOLITA