Učarovala mu už na druhé schůzce. Ale zdálo se, že to nebylo vzájemné. Byl smutný z toho, že bude muset asi hledat dál, když mu připadalo, že ji zná už roky.
"Pořádnýho chlapa, chápeš," řekla, "já bych prostě potřebovala pořádnýho chlapa. Ty se vrtáš v těch svých číslíčkách a slovíčkách, to není nic pro mě."
"Ale..." zkusil oponovat. Ale slova mu docházela. Třeba má ona pravdu. Třeba by se měl změnit.
Když toho dne došel domů, sedl k počítači a podíval se do složky s projekty.
"Termojaderná fúze: fyzikální řešení nedostatku energie na planetě."
"Náboženská syntéza: společný prostor pro všechny víry."
Smazal oba soubory, vypnul počítač a vzal do ruky činky.
Zápletka je tak nenápadná až nestabilní. Říkala dívka pravdu? Ony lžou převážně a když se rozcházejí neváže je nic. Na druhé straně chlap by trval na svém. Ale činkou se rozhodnosti možná stejně naučí? I když to nebyl jeho nápad. Příběh může pokračovat.
03.11.2019 12:54:06 | Karel Koryntka