Nechtěná rozcestí

Srdce jí svírala nepříjemná úzkost. Seděla na toaletě a pokoušela se vymočit. Těhotenský test, který držela v ruce, jako by pálil. Zhluboka se nadechla, zavřela oči a stáhla se do svých myšlenek. Dlouhou chvíli se nedokázala podívat. Potrat prodělala ani ne před dvěma měsíci a věděla, že tentokrát nebude možné tak „lehce“ utéct před následky svých činů. Potlačila nepříjemnou předtuchu, sebrala veškerou odvahu a podívala se. Zatočila se jí hlava a málem se pozvracela, když spatřila na testu dvě čárky. Panika na moment převzala kontrolu a do očí se jí draly slzy. Najednou se cítila tak sama a ztracená. Dívala se na ty dvě červené linie, které jako kdyby ohraničovaly začátek nové části jejího života. Kroku, který ona nechtěla udělat a na který nebyla zdaleka připravená. Ve svých jednadvaceti letech poznamenaných dospíváním v emocionálně chladné rodině byla stále vnitřně rozervaná a najednou měla převzít zodpovědnost za dítě. Čím více přemýšlela, tím silněji se jí do myšlenek místo zoufalství dral obrovský a nespoutaný vztek. Nenávist, kterou možná cítila hlavně vůči sobě, se přetvořila ve známou tvář. Tvář jejího přítele, který teď byl opilý pod obraz v herně. Zatoužila vmést mu veškerou tu tíhu do obličeje. Vina přece jen padá na oba. Všechen smutek se najednou ocitl pod stínem hněvu, který zastřel celý obzor. Roztěkaně se oblékla a vyrazila vstříc noci, kde se nacházel její milý. Věděla přesně kde ho hledat.

Seděl u automatu a bezduše do něj vhazoval minci za mincí. Celý svět pro něj zmizel a veškeré jeho soustředění se orientovalo jen na třešně a čtyřlístky, které se zběsile míhaly po obrazovce. Toužil po té dávce dopaminu, kterou člověku vítězství přináší. Toužil po tom pocitu, že zvítězil lhostejnému světu navzdory. Ve svých dvaceti letech mu záleželo jen na tom aby mohl pyšně všem ukázat, jak vysoko vystoupal. Nikdo mu nikdy nevěřil. Chtěl všem ukázat co v sobě má, ale jako mladík z nižší třídy, který vyrůstal bez otce a kterého matka trestala za to, že jí přítel opustil, často ztrácel naději a způsoby. Propadal tak alkoholu, který utlumil vnitřní rozkol a hráčství, které mu dávalo pocit, že pro něj existuje střípek naděje. Dál tam tak seděl a nevnímal svět kolem sebe. Nevšiml si, že do herny rázně vtrhla mladá dívka a zběsile se rozhlížela kolem. Zaslechl nadávku pronesenou hlasem, který důvěrně zná a pak jeho obličej narazil do automatu, jak mu někdo trhnul s hlavou dopředu. Ucítil slanou krev, která mu začala téct z nosu a zmateně se ohlédl.

Dala do té rány veškerou svoji zlost, kterou cítila k tomu klukovi, který tam u ní nebyl, když to potřebovala. Kterému vyčítala, že byl tak neopatrný, když sám ví, že není schopný se o dítě postarat. Zlobila se na něj, na sebe a na ně oba. Praštila těhotenským testem o stolek, aby si ho mohl prohlédnout. Hleděl na něj neschopen slova. Chtěla mu vykřičet všechnu tu bolest, ale to už se k ní přihnal vyhazovač a rozmáchlými gesty ji přikazoval, aby odešla. Věděla, že od svého přítele žádné reakce nedočká. Vylila si poslední vztek nadávkou mířenou na vyhazovače a odešla zpět domů. Každý krok se zdál těžší a těžší, čím více se blížila domů. Zpět se vrátila vyčerpaná. Všechny pocity, který v ní vzpláli jako oheň najednou úplně vychladly a zbyla jen studená melancholie.

Vše se stalo tak rychle. Test stále ležel na stolku a on z něj nemohl spustit oči. Jeho přítelkyně byla již pryč a za chvíli přišel vyhazovač, podal mu kapesník na krvácející nos a poručil, ať taky zmizí. Jako ve snu se zvedl. Popadl test, nedopitou láhev piva a vyšel ven z podniku. Popošel jen kousek, než ho v plnosti zasáhla tíha všech událostí. Najednou se cítil naprosto střízlivý. Sesunul se na nejbližší lavičku a snažil se vše zpracovat. Pivo vylil do trávníku a těhotenský test zahodil někam do houští, jako kdyby se tím mohl chránit před realitou. Skryl si hlavu do dlaní a netušil co má dělat dál. Neměl nic a nebyl nikým. Ani jeden z nich nikdy skutečně nezažili co to je rodičovská láska. Jak by to mohli předat dítěti? V hlavě se mu mísilo tolik myšlenek a pocitů, až mu připadalo, že ho pohltí a zničí. Jedinou věc, kterou chtěl udělat bylo vyrazit zpátky do baru a nechat alkohol, aby mu pomohl zapomenout na vše. Čerstvý vzduch mu nakonec pomohl racionálněji myslet. Střetla se v něm touha utéct pryč s pocitem odpovědnosti. Domů doklopýtal jako ve snu a pak dlouho stál před dveřmi. Přešlapoval a neustále se ohlížel za sebe. Přemýšlel, kam by mohl jít, kde by mohl pokračovat ve svém vlastním tápáním tmou. Nakonec však v jeho srdci zvítězila povinnost a on vešel do bytu. Světla byla zhasnutá, ale bylo mu jasné, že ona je vzhůru. Slyšel vzlyky. Našel jí plačící na zemi vedle postele a s hlavou v dlaních. Vzhlédla k němu a v jejích očích spatřil tu malou dívenku, která je ztracená a potřebuje, aby jí někdo podržel. Ten pohled zapudil touhu utéct před odpovědností. I kdyby jen pro ten okamžik. Sedl si vedle ní a ona se mu zhroutila do náručí. Beze slov a bez dalších zbytečných pohybů oba tiše čekali na to, jakým směrem se budou ubírat jejich cesty.