Litá mysl, zápisky a skici...

Anotace: Jen další deníkotvorné cvičení v deštníkovém záznamu spontáního proudu vědomí, zaměřeného na vzpomínky.

Jen málo z cestovatelských impulsů poskytuje takové zazemí jako vlak za deštĕ. Krátce po probuzení, si vykračujeme z deštivého ghetta, kde zmoklé hlavy místních se mísí s tĕmi, co neopomĕli deštníky. Velké cappucino irish cream z automatu je jedna z vĕcí, které jsou blízké mým chuťovým pohárkou a neruinují moji penĕženku. Melancholická deštivá krajina za Brnem rychle mizí a já studuji dostupné informace o jedné kapele z Manchesteru, Mandy, Indiana, o které mám příležitost dělat rozhovor. Snažím se načíst některé jiné rozhovory a rozvést otázky, co mě napadly v noci, přidat otázky a zjistit něco o jejich tvorbě, vzniku, postupech a osobnostech. To vše v kupé jedoucího vlaku, kde mezi údolími a poli vyskakují signály z daty. 

V kupé vedeme rozhovor na téma; zaplétáme do přediva, jak se ptát na otázku, přesnĕ, konstruktivnĕ, hlubinĕ, s úvodem, přesahem a jestli to není na úkor zábavnosti, nebo prostě spontánnosti, když tě nechá myšlenka svést na jinou, další, objevnĕjší, nebo ji necháš zahnat, zadusat a pokračuješ podle osnovy, což ne vždy je plodný a smysluplný předpoklad. Než se nadĕjeme, přestupujeme v Chocni, chvíli hledáme kde zastavuje vlak do Mýta, ale po deseti minutách jsme tam. Vyzvedne nás Radka, kamarádka M. jedeme do 'Líťa', Litomyšli, jejího studentského mĕsta, provede nás centrem, galerií, památkami, ukáže, provede, vysvĕtlí, poznačí umělce, je skvĕlá průvodkynĕ. 


Sedneme si v kavárnĕ Dvorek na cappucino a zákusky, podebatujeme na téma cyklistiky, kol a volna. Projdeme se na zámek Litomyšl, dovnitř, přes knihovnu a prostory. Do sklípku, kde dáme zázvorový čaj s citrónem a medem. Potom ještě na vyhlídku a zpátky do Mýta. Tam se rozloučíme. S nákupem. Mĕ čeká vlak do České Třebové, po cestě tam usilovnĕ edituji a dotvářím své poetické-slamové texty -básnĕ, je to radost, ale také intenzivní péče, zábava a soustředĕná mentální práce a bolest. Po hodinĕ mám pocit, že mám hotovo, některé rozvinul, stále přidával slova, souznĕlé rýmy, slabiky, konsonanty, opakoval verše, jakoby refrémy i když vedomĕ neusiluji o písňovou strukturu popové písnĕ. Nevím jak by přesnĕ měla vypadat, nejspíše více opakujících frází a lehce nadhozených myšlenek. Spíše se nechám vést intuitivním rámcem lyrického sdílení co je uvnitř, avšak texty měli obsahovat i externí sdělení toho co je v místě bydliště, proces změny, pozorování a touhy, observace touhy a její zarodek, moment vzniku, což mě hlavně fascinuje na umění, jak se to zrodí a z jakých příčin. Jednu ze skladeb/textů rozdělil do dvou, do jiných připsal jakoby cuecka, začátky mluveného slova, přes podklad kdy jej z úst spustit. Chvíli přemítal, že se pustí do nahrávání ještě jak se navrátí, avšak není kam spěchat, poslední proces nahrávání utrpěl právĕ tím, že byl už téměř k smrti unaven, o to víc je to takové nízko posazene, zastřené a ospalé, což se k lofi mluvenému slovu hodí. Ale musí unášet a plavat. 

Nechá to na nejbližší session. Jakmile bude s chutí do toho. Zbytek cesty strávil poslechem elektronické hudby, popíjení piva a pojídaní slaných občarstvení. Návrat do Brna v půl jedenácté, cesta šalinou, nákup plechovky piva, cesta domů soudní ulicí. Při otevírání PC dostal nápad na mixování nahrávek nového mixtapu, již více do idm a polyrytmických komplexních struktur. A zní to více na hranu a strunu pocitů, takové artistní smyčky, jako bych je našel, tedy dlouho po nich pátral a zfůzil do sebe, a teď znĕjí jak jsem si přál, tak nějak cinematicky, vyhranĕnĕ a přitom jednuduše, jen ze 4 vrstev v jeden čas a opakovanĕ, avšak už natolik složitĕ, že se je jen tak někomu nepodaří napodobit a duplikovat. Jestli budou fungovat s vokálem a deklamací mluveného slova a zpěvu? To se uvidí, už jen tím, že nad tím přemýšlím, mě to posouvá k tomu tvaru. Převedu je do telefonu a pokusím se to propojit z hlasovým efektorem a smyčkovačem. Třeba do sebe sebevyjádření a elektronika zapadne a nebo taky ne, bez vokálu, jen s tím, pocitem a formou, subtilní hrou vrstev a emocí, neředĕných a neartikulovaných, jako čistá muzikální vize. 

Jakmile to donahrál, oddechl si a pustil si nějaké ty skejtové boje a videa na Thrasheru My War, ještě sjíždĕl nějaké jména z besedy, jejich tvorbu, vím, že se mi jen tak z poslechu líbí 0. 

Nina Pixel, Wodehm a Past, a další, určitě si sestaví časový itinerář jmen co nechce minout a těch co minout může, aby to zhusta potom zkompletoval. někdy netřeba lité mysli pro fajr, stačí když je tvá literatura lit a přijde oheň, nebo stačí temperamentní kamarádku, průvodkyni a ta vám inspiraci ukáže a s ní nové tváře městské a umění.