Šedé mračna, svtlá mysl...

Anotace: Cvičení v psaní deníkový záznam.

Následky psaní pozdě do noci, přejídání a nadýmání. Vstávám, jako bych zaspal, už znovu se někde ve mĕ rodí ten urgentní neklid, ač mátožný, rozhodnu se uskutečnit cyklotrip vlakem do Bohuslavic. Jako když zaspíš a jede tu vlak, tak se nachystám a na lačno vyloupnu kolo ze sklepa a ujíždím skrz blava street na maliňák a hlavák, abych si pořídil koláč, vodu, kávu a šel na nástupiště č.4, s těžkým sjezdovým kolem a velkým horkým cappucinem je to vyšší dívčí. Scházení schodů, najíždĕní do výtahu a odkládání kelímku, to samé při zvedání kola do vlaku a zavĕšení, kelímek nechá na schodech a pak jej vyzvedne a usedne a sedadlo chromých a s omezeným pohybem. 

Po cestě nervóznĕ skenuje obrazovku, čte a sdílí, poslouchá podcast o rapu s producentem mdmx boyem ze Znojma. Na nástupišti V bohuslavicích vystoupí, připraví se, vlak odjíždí, sjíždí na cyklostezku a ke koupališti nahoru na stránĕ k přírodní památce, překonává elektrický ohradník, směrem do vesnice a nahoru po červené, celý s jakýmsi neurotických dýchavičným nábojem, jako bych měl zvýšenou schopnost prožívat negativní emoce, do toho začne pršet, jakási zamračená mysl, prudérní, stále si vyčítající, jakoby se vracející litující rozhodnutí a přesto bojující o přímĕs, ve stoupání tenze, zvýšená psychická a fyzická náročnost, bahno na kolech, smýkající se na vzorku, nad vinohrady, jako by mě výhledy netĕšily, není to ono, jezdit mokrý ve třech vrstvách uprostřed léta, prostě podzimní bajkové podmínky bez slunce, dlouho mĕ se trvalo s nimi smířit, někdy prostě bývám neuroticky náladový, úplně sebezpytující a ovlivňující se nesmyslnĕ, jak slova dokážou dýt sebeurčující, sebe-začarující v kruhu myšlenek, když se jimi necháš pohltit, absorbovat, vyplašit v bílém prázdnu, kde je absence já, kde je absence vytrvalé a silné zakořenĕné víry v sebe, nejen ve slunce, v sílu, ale v sebe.

Jakmile se s kolem ocitne v lese, jakoby z něj nĕco málo opadlo, přemýšlím nad tím delší dobu, lesní lázeň, terapie zelení, děje se intuitivnĕ o ní víme, že nám příroda prospívá, ale to japonské umění k tomu přistupuje analyticky, vědecky. Z červené hřebenové sjedu náhle dolů zpět po modré do vesnice, opět to rozhodnutí co ovlivní náladu, trmácím se dlouze v dešti znovu nahoru, chvíli to pociťuji dobrodružnĕ, pak ale s rostoucí frustrací a deprivací z kapek. Chvíli jen čekám zdali se vyprší, poslouchám nahrávky mixů a přemýšlím, co s nimi, jak je propojit s texty a jak je rozpracovat s vokály. Něco mne napadne, ten melancholický moment deště zastavení vdechnutí inspirace, ten moment je vše negativní pryč, jako když jsi v zóně, v kapse, v proudu bez toho všeho zatĕžujícího. 

Pokračuji dál nahoru až se napojím, v mechovém altánku píši báseň ručnĕ, psacím do zápisníku, analogovĕ, postaru. Uleví se mi. Potom už po asfaltce několik kilometrů to jede dobře, špatně odbočím obracím se, a už směrem na slavkov do vesnice, okolo statku s koňma a oveckama a do naprosto nechutného stoupání do heršpic, kde se stále vlní vrásnĕní Ždánického lesa. Potom už jen dolů a nad vesnicí vykukuje slunce, shledání, znovuobjevení metody hoponopo, opakuji si mnohokrát, miluji tĕ, odpouštím Ti, omlouvám se Ti, dĕkuji Ti, je mi lépe s každým cyklem, pouští mĕ to, když uvěřim ve stvořitele ve slunci a ve vesmír ve mě a tam venku. Dýchám dlouuze. Blížím se k nedaleké hospůdce, kde si objednávám nakládaný hermelín a pivo bohéma točeného. Je výborné, hermelín ne tolik naložený, avšak pošmákl si. Sdílím již napojen na síť.

Cesta do Brna je krátká a ubíhá rychle, čtu o podnicích ve food and drinks Brno. Příjemné nové a otevřené. Do ghetta dorazím něco před sedmou, očistím kolo, snažím se něco udělat s vrzáním sedla, ale moc to nepomohlo. Chvíli spočinu, žena je nějaká odtažitá, chce mít klid, proto jdu do wellness, tři tropická kola v sauně mĕ spraví, poté ještě parní a sůl z horských bylinek. Po cestě domů natrefí na bankomat. A pak domů, ještě sepisuje, přepisuje otázky, připravuje se na rozhovor, vystřihuje materaíl z full monu, recenzi alba Mandy Indiana. Potom chvíli s M. koukáme na nové dílu sexu ve městě, jak zanícenĕ se opakující dokážou být vztahy. Ještě než jde ke spánku, sepíše tohle, už je to trochu únavné, teší se až to bude za mnou. 

Nad vnitroblokem znovu ten táhlý monofóní zvuk brnĕnské cikády...