Blízká setkání na listech insomnie

Anotace: Pozdní léto, fragmentární záznam deníkové mysli, tvůrčí zámr.

Spalující beskydské slunce na kapotĕ oranžového subaru se odráží jako fùzní reaktor vzdálený miliony kilometrů, sedm svĕtelných minut, osm vteřin. Kulisy ikonických valašských vrcholů živých hor, toliko mému srdci blízké. Ujíždíme poloznámou cestou v tom brutálnĕ nakopávacím horku, na obzoru hřebeny hostýnských vrchů, kelečského javorníku. Nĕmá spílaná mrzutost schovaná za hlad prázdného žaludku, vibrující frustrace a tenze, z jediné touhy, ponořit se do ledové vody přírodního rybníka. 

Návštĕva rodiny, sestřenice z belgie, babičky a prababičky v jejich prastarém bytĕ v mém rodném mĕstĕ.  Vodní meloun a koláčky, křenící se nejmladší člen Theo, bytůstka, kterou si všichni přehazují jako horkou bramboru, nová životní energie. Rozloučení. Objetí. Sladký polibek na prababiččinu jemnou pleť. Jak dlouho tady ještě bude? Dokud o ni bude postaráno, dokud bude cítit to vitální lpĕní na životĕ; tu efemérní sladkobolnou únavu ze života a ztepilý, horkohlavý odpor ke smrti. Ta nás přesahuje a naplní ten život smyslem. Z druhé strany. 

Ona ta smrt prej integruje všechny tajuplné zápletky, co jsme zažili. Vnímám ji jako mohutný kanál vĕdomí, kam nás to splaví, až budeme bez tĕla. Přenos signálu informace jde i bez antény mozku, na bázi častic a vlnění. Mikrotubuly v synapsích vyhasnou a přeladí efemérní frekvenci pamĕti osobnosti na jiný kanál-proud. Do jednolité nekončící masy připomínající vrstevnaté obrazy hvozdů a svĕtlic. Tam to možná spatříme. Jak se integrují zápletky. V nadhledu. V pointĕ jež nám nebyla za života známa. Nevyjevena. A přesto jaksi tušena. Dostaneme další šanci? Když si ji budeme přát? Je ten mýtus pohádkou nebo hororem? A má smysl se tím zabývat, tápat myslí kamsi k jejím bezhraničné obrazotvorné podstatĕ, k abstraktnímu zlomu, jež může být počátkem další zápletky...

Návrat do auta uhánĕjícího v podchřibí, dlouhé táhlé tempa v přírodním klimentovĕ rybníce, splnĕný sen. Vzpomínky na letní dĕtský tábor. První chtíč a rudý inkoust na panenskost jedné dívky. Jak asi vnímaly ty težké chvíle, zamilovanost, touhu a rozkoš a bolest a hnĕv, jež jim mé chování působilo? Příliš pozdĕ na reflexe, aby se k nim dostali. Žijí si své životy, hledají lásku, štěstí, přeji jim to. Nezapomenu. Jak bych mohl zapomenout na své milenky, jež se odvážili naplnit všechny mé sexuální sny a touhy. Heroické a náruživé ženy odrážející mladé a rozpálené mužství.

Přejezd ve stínu Žďánického lesa, jak je to s námi? Víme-nevíme drahá...chceme se milovat učit se milovat teď hned a znovu jako poprvé? Není to rutina šeď ve slunci stereotyp každodenost dotek, krása rub lem poznání drapérie očí srdce touhy zmrzlé uvnitř nás když se nemilujeme na slunci na louce v dešti paprsků jako bytosti ráje? Znovu uniká k mýtu, k poezii, k činnosti svého ťukajícího pulzujícího mozku, zatímco ona spí, tedy sní...o čem sní? Kdo ví? 

Příjezd do rozpálené Moravské metropole, plné hloučků místních. Mladá vyráží tvořit a aranžovat kameny. Odpočinek. Nápad na fotografii k hudebním, zvukovým nahrávkám. Fotografii z lokálního koloritu čtvrti. Při cestě pro banány si vezme kameru a vyzkouší pár snímků za svĕtla, pozdĕji až padne tma, zkouší hrubozrný a hedvábný monochrom, ten se blíží estetice nahrávek. Vidí jak na ulici je čmouha v pohybu kluka na longboardu, pouliční svĕtlo, roh ulic, okna, budovy, jas, prostě pouliční scenérie. Takový odklon od abstrakce a fikce, návrat k realitĕ a pravdĕ a upřímnosti, vtĕlené do hudebního umĕleckého vyjádření, poezie rytmická s přesahem. Lofi vesmír z mé hlavy. Podklady z internetu, slova, texty a emoce původní. Jako mixtape vĕdomí. 

V noci hledá skladby pro narozeninový set pro kamaráda. Takové oldschool, retro, hip hop, funky, dub reagge, prostě pohodová hudba na kterou by pak navázal nejakým tím melodickým junglem a drum and bassem z liquidních soudků. Do toho znovu poslouchá nahrávky, s obrazem monochromu ulice, ano to je ono. Čast z nich oseká ještě a čast z nich dá do nesestříhané plné verze. Podklady pak jako instrumentální mix s obrazem na profil. Jen utříbuje myšlenky, než jej to pustí spát, zítra nás čeká...azurová obloha.