Drobenky z kulisárny

Anotace: Myšlenkový pochod na utříbení rozdrobených myšlenek a rozštpené energie.

,Tohle místo má moc brát ideje, čas, ambice, sny, úplně jiný časoprostor tu plyne uplnĕ jinak' sedíš zabořený v křesle a sleduješ strojníka Péťu, často v naprostém módu bezsmĕřováním, bezcílném syndromu až do chvíle, než otevřeš editor a oči jsou zabořený do světla displeje jak do bible dnešní zotročené online doby, všichni jsou tam napojení jak na datovou kapačku, přimo do žíly, do cév crcají data a stránky a do mozku random vlny a informace, hledají tu cestu ven, cestu za den, srdíčka, alba, testamenty, papírové role doom scrollingu až za hrob, jak to všechny otupuje, ty cyklické honby za záplavou dopaminových clusterů a zpĕtné vychytávání až na kostní dřen, není jak uniknout z té morfiové morfické klece, jen dát off..offline, pokud to na to máš koule a seš přísný, je to to nejtvrdší co můžeš udelat, odpojit se od kapačky a vnímat realitu, kolegy, osobnosti, všechno najednou. 

Mimo myšlenku: ,vzpomínám na rozhlednu jak koukáš do nebe a bičuje tĕ chladný severní listopadový vítr, ze všech stran do všech stran výhledy na koruny stromů zbarvených do žhnoucích barev namočených v žíhané barvĕ oka, vdĕčnost a oblaka co plují jen kousek nad temenem protínají se a touha pohnout pohoří a uvĕdomĕní si křehké myšlenky, tří sil co drží vesmír pohromadĕ, láska, zemská tíže, a časoprostor, jak se rozpíná a v něm my všichni, lidi stromy příroda metropole spolky dimenzí a oblaků, surrealistický smích a hledání přesahu na houbovém odvaru, jak se stezka vine bahnitým vlhkým lemem mezi mechovými stromy až ke zjitřelé touze, pod vysílač a k lomu kde na obzoru pod plachtou šedivého nebe spadne spanilé oko slunce, fúzního reaktoru oživení naší planety, sdílená euforie a výzva jet po skalním hřebenu, do rušné metropole, sjíždíš již po soumraku, zbitý a štastný, v krvi cykloeuforie a zdolané kopce a ten pocit vidět pohyblivou grafity street galerii...

a opodál vzpomínky na vystoupení kamaráda, 

rytmické víčka jak se blíží jediné flow, 

nekončící výmĕna energií a inspirací, 

A vždy v doteku věřit jak dech tĕ provede dál,

nic než dech, ne uveřit v umění a cestu ale stát se tím,

přestat toužit, oddat se, splynout s tím vším.