KOUZLO VÁNOC

Anotace: na třikrát užitý...

 

 

V něm trojí zacinkání… Rolniček? Kdo ví. Však cinknutí to je!

 

***

 

 

V tom prvním vůně koření. Skořice, badyán, anýz. A hromada vyloupaných ořechů.

„Honzíčku, pojď. Ty potřeba je umlít. Ale na to sílu chlapa… máš?“

„No jasně teto, neboj. Na mně se můžeš spolehnout!“

 

Mele, ten malej kluk. Má v sobě duši bojovníka, co i když ruka už se vzpírá…

„Tetooo… víš, že? Víš že už brzo bude městem chodit Mikuláš?“

„A Anděl, rychle doplňuju a čekám, kdy ten malej kluk začne taky o čertech… Však ani slovo… jenom jakési rychlé drmolení. Poznávám básničku:

„Mikuláš je milý děda,

Hodné děti všude hledá…“

„Tu ses naučil ve školce, viď?“ usmívám se. Však Honzík ne. Ten se kaboní a rychle načíná druhou:

„Kdo to klepe? Bílý pán.

Mikuláš dnes přišel k nám…

Přišel k nám…“

A dál nic… nevíš?

„Anděl a čert přišli s ním,

Zjistit, jestli nezlobím…“

rychle mu pomáhám. Jenže místo radostného „Ahaaaa“, slyším jen jedno docela dost truchlivý „Ach jooo…“ A to mi dělá jasno. Náš Honzík má asi šmouhu na svý klučičí dušičce…

„No Honzi, snad jsi nezlobil?“

„Jen trochu teto, ale ukaž mi kluka, co se vydrží nepoprat, když mu rozbijou největšího Spidermana!“

„A schválně?“

„Co schválně?“

„Schválně ti ho rozbili???“

 „To nevím… je to důležitý?“

„A jak! Zítra si to zjisti. A kdybys přišel na to, že ta rvačka byla zbytečná, zkus se omluvit…“

„Kubovi? Nebo Mikulášovi???“ je Honza chvíli bezradnej.

„To přijde na to, koho by sis chtěl usmířit!“

„ Kubu přece…to je kamarád!“

 

Ne, o tohohle čiperu já se nebojím, toho nám letos čerti neodnesou!

 

 

***

Teď na řadě je druhý cinknutí… v něm kouzlo tónů, co vracejí mne do dětství. V nich z jedné strany chvojka, z druhé borověnka a na věži trubači, co nesou nám noviny až z daleké betlémské krajiny. Tam v chlévě Ježíšek, právě narozený a na nebi hvězda zářivá, co o jeho příchodu na svět zvěstuje…

Však také tóny jiné… moderní už více. V nich Eva Farna, Marek Ztracený a Xindl X…ten kdyby radši… Zlatá Eva Farna!

I tohle cinknutí voní. Svařeným vínem ze stánků, horkými kaštany a do křupava opečenou klobásou, která, i když je obyčejná teď chutná jinak… svátečně!

„Tak na zdraví, a kdybychom se neviděli, tak hodně zdraví všem!“přejeme známým, se kterými se potkáváme a doufáme, že ta přání jsou aspoň trochu upřímná. Ne vyslovená jen tak, naryclo, aby se něco řeklo!

(Však – kdo to pozná, když všude tolik umělýho pozlátka)

 

***

Konečně… třetí cinknutí!

A v něm? V něm že je Štědrý den stojí v kalendáři.

A proto tohle cinknutí, i když možná nejtišší, je nejkouzelnější. Protožě právě po něm dětský oči rozzářej se nejvíc a to dospělým úsměv  vykouzlí. A aspoň krátký zasnění. Jaký to bylo, když oni sami... byli malí... 

 

Tož v třetím cinknutí úsměv, sice trochu bolavej, však taky spoustu klidu a ještě více lásky... té nejupřimnější!

 

***

Těším se!