V parku

V parku

V předjarním parku, pod sluncem plným příslibů, kde první nesmělá travička líbala tvá půvabná, dychtivá chodidla a hlouček rozesmátých studentů byl snad v tu chvíli ještě mladší než my, jsi náhle ze suchého listí vylovila poslední, zapomenutý, podzimní žalud.

Zadívala ses do ještě stydlivě nahé koruny staletého dubu; jakoby přikývl na souhlas… a vložila mi ho do natažené dlaně.

„Vem si ho, abys nezapomněl,“ šeptla jsi a já nezapomněl…