Už od dětství jsem chtěl napsat knihu. Byl to můj velký sen. Tak když jsem někdy v roce 2006 nebo 7 poslal nakladateli svůj první soubor s povídkami, těšil jsem se na to. A vykládal jsem v práci „budu mít knihu“. No: nakonec kolegové říkali „no jo, knihu, ale kdy...“ Nakladatel měl stále spousty potíží.
Pak jsem se chtěl odborně posunout k tomu, co mě více baví a změnil jsem v roce 2008 práci. Na novém místě bylo práce daleko víc a tak jsem se v tom ztrácel, přestal jsem myslet na knihu. A pak se náhle nakladatel ozval, že má pro mě autorské výtisky.
Když dorazily, byl jsem v té nové práci, kde mě nikdo neznal, takže jsem nemohl říct tamtěm kolegům z dřívějška „koukejte, povedlo se to“. Držel jsem knihu v ruce a nikdo se nezajímal, byl jsem tam nový.
A ta knížka byla tak... malá. Jenom takových pár listů papíru. Pro to tohle všechno? Ta hromada úsilí, celoživotní sen?
Byl to nakonec zážitek, který mně přinesl nezanedbatelnou porci pokory.