14.2.2022
Počujem klopkanie. Otvorím, Haňa už sedí na taburetke pred dverami. Skôr, než si vyzuje čižmičky, uprie na mňa celú svoju pozornosť a veta – Buď zdjavá! – vyznie oduševnene, až pateticky. Ten výraz je na malé dieťa nezvyklý, pôsobí priam úsmevne. Hneď mi bolo jasné, že rodičia ju v aute pripravovali, aby Gabike zaželala k sviatku všetko najlepšie, aby bola šťastná a zdravá. Zapamätala si to podstatné. Bola mierne rozrušená, kontrolovala si, kde dala darčekovú tašku. Podala mi ju a odbehla, z nezvyčajnej situácie odťažitá.
„Môžem si ťa objať?“
Až vtedy z nej opadla zodpovednosť, pritúlila sa a mohla som si ju vystískať.
...moje děti si, když byly malé, ty blahopřejné chvilky vyřešily po svém... štěstí zdraví, to ať přejou jiní...hlavně hodně kamarádů...to byl středobod každé jejich gratulky...a říkaj to dodnes, i když už mezi jiným*
24.02.2026 21:53:29 cappuccinogirl
Tyto gratulace u dětí vždy budí rozpaky! Hloubku slavnostního okamžiku ještě neumí v sobě procítit a adekvátně zpacovat. Někdy z toho vzniknou úsměvné situace. Ale základ mít radost z radosti toho druhého je položen - i to je ozdobou lidství.*
24.02.2026 17:42:08 šerý
....Ušťuřuju se tady....tedy uculuji....Ji.Tož Láska laskavá a laskající..../úsměv/
24.02.2026 14:04:29 jitoush