po lopatě

Hned po maturitě jsem si otevřel detektivní kancelář. Dal jsem si reklamu do rádia a čekal, co se bude dít.
Měl jsem detektivní čich, protože jsem bral svačiny spolužákovi, za to, že mi rozbil kružítko, na střední jsem si udělal návyk na nikotin, a tak v kanceláři kouřím jednu za druhou.
A pak to přišlo, ztratil jsem se v Praze, hledal jsem nejbližší metro, a tak jsem se prošel kolem Vltavy, metro jsem našel, tak jsem tam zašel.
Na úřadu práce pro mě žádný případ neměli, nechal jsem ženským vizitky a koupil si na splátky auto, na garáž už nezbylo.
Jdu se projít parkem, jestli nenarazím na nějakého úchylaka, ten den zrovna nemám štěstí, i když je tam podezřelá učitelka se školkou.
Jdu na cigára a pivo do večerky, teď už to přijde, vyhlížím lupiče, ale jakoby se po nich slehla zem, zatím nemám vyřešený žádný případ.
Dlužím za auto, nemám na benzín, vzali mi kancelář, protože nemám na nájem, nemám ani na cigára, musím začít dělat ve zbrojovce.