List z deníku, 9.4.2026

List z deníku, 9.4.2026

V metru k Černému mostu cestuje Zelenskyj. Vrací se domů, na východ, v papírovém sáčku má buločku s šunkou od Kubáta, nahrbený s batůžkem mezi nohama snaží se být nenápadný, výraz geroje musí až k Humennému zapřít, prozrazuje ho bíbr a nezaměnitelné potahování nosem, věčná snaha uvolnit ze sliznic zbytky kokainu. Jakmile dosnídá, civí do telefonu, píše Uršula, jestli ta miliarda v mrtvé schránce na Zličíně doputovala do správného batůžku a kdy může čekat všimné. Býstro, namluví jí vocapem a přidá smajlík s pusinkou.

Čtenářka v žlutém kabátku jde krajinou osvobozeného pohraničí, v jedné z opuštěných chalup chystá se začít nový život s chlapem, kterému věří a který ji o čtyřicetosm stran později prvně ztluče, na straně stodevět bude muset chalupu opustit i s děckem, aby našla azyl u kořenářky ve vedlejší vsi a deset stránek před koncem s jistým zpožděním pochopila, jak jsou chlapi nemožní. Co ale těch deset posledních stránek?

Uvolněné rodičovství, čtu na přebalu knihy potom, co jsem si vymyslil její příběh. Panebože, skutečnost je ještě horší...

Tenhle vůz jede na čas, jako metro v Tokyu. Lidé ale nikam nespěchají, neumírají na přepracování, nepáchají ceremonielní sebevraždy, zabíjí je nuda, tuk v cévách, manželky, ať už vykosťovacím nožem nebo žalobou.

Skupinka excelentních Romů čeká na metadon, jakmile polknou dávku, zpívaj si tiptydýdytiptytydý, zas je dobře, a pokud splaší subáč nebo aspoň riváč, to teprve bude hulaho!

Ou jé, pronášejí střídace dvě buclaté Američanky v knihkupectví Karolinum, kam je vtlačil proud zurčící tam a zpátky Celetnou. Chvíli hledí na ty hromady knih, ale papír posetý mákem písmenek se nedá sníst, a tak ještě jednou, unisono závěrem, zvolají Ou jé a vyrazí do protějšího muzea cukrového želé, které se sníst dá.

Co píše aldžazíra? A co novinky? Co gazeta? korieredelasera? lmond? Všichni v metru hledí do displejů, díky tomu vědí, co se stalo v průlivu před pěti minutami, zdali večer bude mít civilizace zas na kahánku, nebo rána dožijeme, kolik Ukrajinců dnes české soudy odsoudily a kolika z důvodu přirozeného sklonu k páchání trestné činnosti naopak stíhání zastavily, na kterém kilometru stojí déjedna, zdali řidič uhořel nebo opustil vozidlo čelním sklem a rozlétl se jako pták vstříc dálavám, co zas unijní soudruzi vyhrabali na Orbána, jestli už si konečně prezident vytrucoval další dotovaný zájezd na summit a zač je teď u molky nafty loket. Jen šošmelínkám je to všechno lhostejné, nemají čas ani pomyšlení na takové blbosti, přispívají svou trochou na émiminu do nově založené diskuse - Křeče do lýtek v těhotenství!