Génius Bohuslav Reynek

Anotace: Recenze? Budiž...

 

 

Bohuslav Reynek, génius, jehož jméno jsme měli zapomenout

Praha, Valdštejnská jízdárna

16. 4. – 31. 7. 2014      Denně 10 – 19 hod.

 

     Znáte výtvarníka Bohuslava Reynka? Přiznám se, že já ho měla v hlavě evidovaného pod složkou básníci  a než jsem se vydala na výstavu,  bylo mi doporučeno nejprve shlédnout  dokument o  Reynkovi na Youtube.  Byl to dobrý nápad, ale pokud to neuděláte, máte možnost tentýž film vidět přímo ve Valdštejnské jízdárně na velké obrazovce. (Podesta v prvním patře.)

 

     Z dokumentu se dovíte to zásadní – něco o době, o životě, o díle. To vše se dá od dokumentu čekat. Ale co je hlavní, dostanete se do atmosféry jeho tvůrčí práce, pochopíte jeho příběh, osobnost, duchovní zacílení jeho tvorby.  Uvidíte v reálu dosluhující omšelý  statek v Petrkově,  okolní přírodu ve fázi neradostného předjaří,  otlučená kamna, u kterých sedával a časně zrána po půlhodinkách doslova na koleně ryl, řezal, krelil.  Uslyšíte jeho verše.  Báječně o něm vyprávějí jeho dva synové – jsou jako jedna duše.  A vystoupí před vámi i Suzanne Renaud,  francouzská básnířka, Reynkova manželka.

 

      V několika záběrech se potěšíte rozhovorem s umělcem.   Odhaduji, že mu mohlo být  na snímku tak sedmdesát pět let. Udělejte to.  Jeho tichý hlas a temné oduševnělé oči  ve vás zanechají  pocit pokory a čistoty.  

Ne náhodou se portrét jmenuje Jsem bláznem ve své vsi.

 

     A pak tedy do výstavní síně. Nadechnout, vejít. Otevřít oči skoro do tmy a na velkých bílých paspartách sledovat příběhy, zachycující především biblické hrdiny a pak samozřejmě přírodu a život okolo statku. Expozice se před vámi zavíjí jak květ slézové růže,  zatemnělá okna dovolí vidět jen samotná dílka pod citlyvým pohlazením bodových reflektorů. Potkáváte znovu a znovu postavy, které Reynkovi učarovaly . Kristus, Marie, sv. Martin, sv. Veronika… Silné emotivní chvíle biblických hrdinů  pod křehkou pavučinou mistrovské ruky dostávají nezvyklý úkol, žít jako ti poslední a nejjednodušší z lidí, žít své nahé děsy ze smrti syna, úžasy z otisku obličeje v roušce či pokory a soucity se žebrákem.  Některé náměty – například Pieta – jsou tu vykouzleny mnohokrát. S barvou se neplýtvá, jen Kristovy rány a šípky si zaslouží červenou, občas se i celá grafika ocitne v jenom tónu, ale šetří se, o to je účinek barev hmatatelnější.  Každý sebemenší obrázek vydechuje poctivou řemeslnost, promyšlené rozvržení a především přesah … kam?  Laskavý návštěvík si nepochybně odpoví sám.

 

     Malý oddech u grafik s motýly, vážkou a hlavně kočkami, které se k mému obveselení dostaly i k nohám hrdinů z Bible. Například Noe, vypouštějící holubici, je sledován hned třemi páry kočičích očí. (Jedna číča  se nejspíš zatoulala na archu k páru již nominovanému. )   

   Než se nadějete, jste u východu. Vydechnout a…

 

     Ocitnete se v předsálí, kde byste si rádi koupili pohled nebo drobnost pro přátele. Nevím, jestli utrpíte stejné leknutí jako já – ty drobné křehké grafiky jsou tu převedeny na několikanásobně větší plakáty, navíc výrazně barevné, v první chvíli se domníváte, že do Prahy zavítal Chagall či nějaký představitel fauvismu. A dávat 45 Kč za pohlednici… není to přece jen moc? Veškerá tajemnost je ta tam, génius, jehož jméno zůstalo nepochopeno, říkáte si v duchu a tak odcházíte a snažíte si udržet pocit pokory, jednoduchosti, usebranosti…  ještě pár kroků, ještě k tramvaji, kéž tento pocit zůstane trvale tam, tam kde uvízl….

 

Bohuslav Reynek: Svatý Martin

Sníh na plášti sníh na plotě,
led ve vlasech a na kůži,
na naději, na nahotě.
Na zakletém dnů záluží.

 

Sníh padá na hlad člověka
a na kameny vystydlé.
Na hlavu psa, jenž neštěká,
do peří vrabcům na bidle.

 

Mrak slíbil. Teď se chumelí.
Sníh odívá a nehřeje.
Noc. Naděje se otměly.
Sníh voní. Voní naděje.

 

Půl pláště. Visí kde visí.
Na žeber mříži. Na kosti.
Na zakopané radosti.
Půl pláště. Radost najdi si.

 

Prst bílý píše na střechy
váhavé zvěsti o ráji.
Na přeťatý plášť útěchy
žebráci hustě padají.

www.reynek.cz

 

Hodnocení: 90%