TIFFIN BOYS´ CHOIR

Anotace: Dokonalý hudební zážitek v dokonalém zámeckém prostředí.

 

TIFFIN BOYS´ CHOIR

 

Dirigent: Philip Viveash

 

Zámek Bon Repos, Čínský pavilon, 27.7.2014 v 18:00

 

 

Agentura The Prague Concert Co. tentokrát pozvala jeden z nejlepších pěveckých sborů na britských státních školách k vystoupení na soukromém zámku Bon Repos u Staré Lysé. Tím se nám s přítelem naskytla jedinečná příležitost nejen zpříjemnit si krásným koncertem nedělní večer při návratu z víkendového výletu cestou do Prahy, ale ještě si prohlédnout  krásný areál nedávno zrekonstruovaného zámku, kde se stále ještě dokončuje obnova  některých staveb v přilehlém anglickém parku.

 

Tiffin Boys´ Choir z londýnského předměstí Kingston byl založen v r. 1957, pravidelně vystupuje s Královskou operou, zúčastnil se m.j. nahrávání soundtracku k filmu Hobit a nedávno například koncertoval pod taktovkou světoznámého finského dirigenta a skladatele Esy Pekky Salonena. Každé léto chlapci vyráží na zahraniční turné, loni byli např. v Číně, předtím na Novém Zélandu a tentokrát zavítali i k nám.

 

V překrásném Čínském pavilonu, plném barevných fresek s čínskými motivy (flora, fauna, hmyz, žánrové obrázky z Číny apod.) jsem při nástupu sboru napočítal odhadem okolo 50 chlapců ve věku cca od 8 do 18 let. Sbor zpívá bez orchestrálního doprovodu, vystačí si jen se svými pestrými dobře sladěnými vokály, nicméně jeho přednes nepostrádá plný barevný zvuk, který místy vtipně nahrazuje i případné nástrojové party.  Sbor má žánrově pestrý repertoár, k nám přijel s programem anglické duchovní i světské hudby, který obohatil i vokálními úpravami swingových a populárních skladeb z období přibližně  padesátých let minulého století.  

 

Jistou zajímavostí nedělního programu pro mne bylo i to, že jednotlivé části Mše g-moll Vaughana Williamse nezpíval pohromadě, ale pojal je jako samostatné skladby, jež střídal se zbylými body programu, mezi nimiž byly skladby autorů Byrda, Weelkese, Brittena, Parryho a Tavenera. Všechny skladby zpíval celý sbor a činil tak s profesionální jistotou i mladistvým zaujetím, takže publikum dávalo hlasitým potleskem i občasnými výkřiky najevo velkou spokojenost. Ani nevadilo, že sem tam do zpěvu bouchlo nějaké to okenní křídlo Čínského pavilonu, protože vzhledem k parnému dni byla většina dveří a oken otevřených a průvan si občas během koncertu neodpustil také drobný sólový výstup. Jako sólisté se ale osvědčila zejména řada členů sboru, od těch nejmladších až po nejstarší, kteří se různě ujímali sólových  výstupů ve skladbách, vesměs velmi zdařile.

 

Pro oživení byly do programu zařazeny dvě tzv. Tiffinians (česky by se asi daly nazvat jako „Tiffiniády“), což bylo vždy několik populárních skladeb bravurně vokálně zvládnutých spíše staršími chlapci v počtu pěti až sedmi, zbylí členové sboru v tu chvíli měli čas dát na chvíli odpočinout svým hlasivkám. První „Tiffiniáda“ byla spíš ve swingovém duchu, ta druhá zase v zajímavém vokálním aranžmá připomněla skladby Elvise Presleyho a jeho vrstevníků. Během ní mě zaujal zejména krásný znělý baryton blonďatého asi šestnácti či sedmnáctiletého sólisty, který měl nejen účes v retro stylu Jamese Deana,  ale svým přitažlivým zjevem ho ještě předčil – jistě už teď je to idol mnoha dívek, zejména když ke svému dokonalému zevnějšku i zpěvu připojil  i suverénní a charismatické vystupování, které ovšem nepůsobilo nijak nafoukaně, naopak nešetřil milými úsměvy  a vyzařovala z něj bezprostřední přirozenost, která vzbuzovala jednoznačné sympatie a ještě více pomáhala navozovat příjemnou uvolněnou atmosféru večera.   

 

K poslední skladbě se pak všichni členové sboru rozestoupili podél diváků u stěn po celém obvodu sálu, takže vznešená duchovní skladba od Tavenera zněla Čínským pavilonem doslova ze všech stran a vyvolávala tak  pocit, že je posluchač ve středu jakési duchovní energie, která ho obklopuje a nadnáší. Tuto skladbu navíc sbor provedl bez pomoci svého dirigenta, což  mě také zaujalo.

 

Posluchači opět samozřejmě odměnili účinkující dlohotrvajícím bouřlivým aplausem, takže musel následovat přídavek a  k mé velké radosti se tak na úplný závěr koncertu rozezněla nádherná Mozartova skladba Ave verum corpus, což je jedna z mých vůbec nejoblíbenějších skladeb klasické hudby. Mladí Angličané ji zazpívali procítěně a na patřičné úrovni, takže Čínský pavilon zámku Bon Repos po jejím skončení opouštěli opět za bouřlivého aplausu spokojených návštěvníků, mezi něž jsme se s chutí řadili i my s přítelem.

 

Cestou z koncertu jsme pak ještě  rozebírali své dojmy a shodli jsme se, že to bylo opravdu víc než příjemné strávení nedělního večera v krásném prostředí a s povznášejícím kulturním zážitkem. Přítele zaujala m.j. i vizáž mladých Angličanů, kteří mu připomínali svým vzhledem spíš mládež 50. let, tak jak ji vidí třeba v amerických filmech z té doby, než naše současníky. Zda to byl záměr vzhledem k zmíněným „Tiffiniádám“ nebo je to běžný image studentů anglických středních škol v kravatách a bílých košilích, to už jsme si netroufli odhadovat.

 

 

Praha, 28.7.2O14

 

 

https://www.youtube.com/watch?v=e6ZVWVJWEbQ