Po přečtení spalte

Anotace: Názor na album nadějného písničkáře T. Kluse

Sama jsem byla zvědavá, když jsem zjistila, že právě vychází nové album Proměnamě od T. Kluse. Připadalo mi, že to předchozí už nic nepředčí. Přemýšlivé texty, slovní hříčky a v neposlední řadě doslova přezpívaný Racek od Čechova. Že už mi jeho hudba nedá ten pocit, jako když chlap naprosto autenticky vystihne pocity zamilované ženy a jako třešničku na dortu song nazpívá v ženském rodě.

Nicméně po menších úvahách, zda koupit či nekoupit, nakonec zvítězilo Koupit, poslechnout a zhodnotit.

Hned první tony utvrdí posluchače v tom, že se autor pokouší splynout s větším množstvím nástrojů. Už to není jen kytara, kytara a ještě jednou kytara. Celé album otvírá kus Jsem. Jakoby snad sám zpěvák tušil, jak opět rozvíří ty stojaté české vody, kde je víc stejných rybiček než těch větších, jiných. A proto taky zpívá- Jsem, tady jsem a pořád jsem to já. Nutno dodat, že Klus prošel velkými životními změnami. Svatba, dítě. Myslím, že jen totálního necitu a loosera by něco takového nepoznamenalo. Další věc- První písen zase obsahuje pár informací z jeho života. Nebyl růžový, nebyl jako po másle, ale zpěvák zde s citem a lehkou ironií přibližuje ztrátu otce, sestry. Místo zde dostanou i jeho tolik oblíbené slovní hříčky- andělí počta, duše a podlaha z laminátu. Ani zde nechybí inspirace v ruské literatuře, tentokrát v loterii vyhrál OBLOMOV. A je zcela na Vás, zda v ní najdete osud postavy, osud Kluse či osud svůj. Koneckonců je Proměnamě pohyblivý mechanismus. Plný hudby, plný energie, plný myšlenek. Nechává prostor fantazii a pocitům. ,pomalé střídají písně v rytmu flamenca či ještě více vášnivějšího tanga. Songy Vločka nebo Napojen dostanou posluchače přímo do autorova nitra. Strach ze smrti, touha být dítětem, cítit vše v jednotě. Žít pro přítomný okamžik, dávat a brát a hlavně milovat. Pro někoho kýčovité věci, které mu dávají vydělat, pro někoho nefalšovaná lidská člověčina. Ostatně každé jeho album má minimálně jeden LOVESONG. Zde je to Narozeninovál. Lehký jako pírko, malinko přeslazený a gradující stejně tak jako happy end v americkém filmu.

Za zmínku stojí také Žabí král. Pánubohu do oken tak získalo mladšího bratříčka. Jen více zahloubaného a zamyšleného. Když nepočítám hudební úlety jako Pan Toffel nebo Anna, tak zdaleka nejsilnější věcí je pro mě Noe. Muzikantsky vyperličkovaná, obdařena hlasem kytarového mága Jirky Kučerovského. Noe zde skončí jako magor v blázinci. Podobnost se současností čistě náhodná???????

Klus popustil hráz a uzdu fantazii. Žádná měřítka, žádná pravidla. Směs šílenosti, naivity a infantilnosti. Dále divokosti, úsměvu a hořkosti jen trošku. Ne každému se to tak líbí. Nevidí žádné mantinely. Texty nechá mluvit, hudbu hrát. Možná bude někomu na obtíž právě ta infantilnost a odlišnost. A taky ne každý song zde má šanci na rotaci v radiu, tak jako Pánubohu do oken.

Pokud bych měla mluvit ještě více za sebe, odmítám používat slova jako MODLA, MILÁČEK, HEZOUNEK, NARCIS, KRASAVEC.

Pro mne je to především člověk. Na dnešní dobu až neskutečně lidský a čistý. Přesto si v sobě stále uchovává obyčejnost. Nedává jen půlku či čtvrtku. Dává se všanc celý a sděluje- Prošel jsem změnou. Bud to přijmete nebo odsoudíte.

Nedávno na mne v práci čekala podpis karta přímo s věnováním. Snad anděl strážný, snad někdo se známostmi na správných místech. Jedno je jasné- jsem ráda, že ji mám ted. Jelikož Proměnamě a ProměnaKluse je pro mne zásahem přímo do duše a na srdeční komoru.

A zbytek je na Vás...................Bud se necháte unést, nebo jej i nadále budete ignorovat.