Petr Iljič Čajkovskij: ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA – trochu jiná recenze

Anotace: Byli jste už někdy v pohádce? Já ano – minulou středu :-)

 

Choreografie: Javier Torres

Dirigent: Václav Zahradník

Scéna: Minna Wallenius

Kostýmy: Erika Turunen

Světla: Olli-Pekka Koivunen

Video: Timo Niman

 

Princezna Růženka: Andrea Ramešová

Princ Desiré: Giovanni Rotolo

 

Národní divadlo – Státní opera, Praha, 29.4.2015 v 19:00

 

 

Na klasickém baletu jsem nebyl už hodně dlouho, takže jsem přivítal možnost navštívit s přítelem Šípkovou Růženku  ve Státní opeře. Kdyby mě nepozval, asi by mě samotného nenapadlo jít se podívat na tak notoricky známý kus, ale chtěl jsem ho potěšit a taky proč si občas něco neoprášit. Radost měl už z toho, že jsem se nechal pozvat na „pohádku“, protože o mně dobře ví, že z pohádkových střevíců jsem už hodně dávno vyrostl, ale balet je přece jen něco jiného – pohádka nepohádka. Předpokládal jsem, že si užiju zejména hudbu a tanec a to ostatní nějak přečkám a docela jsem se na představení těšil.

 

Státní opera byla téměř vyprodaná, mezi diváky bylo s rodiči či prarodiči  i poměrně dost dětí, jednu natěšenou malou holčičku přivedla máma s moravským přízvukem na sedadlo přímo přede mnou a já se vylekal, co z baletu bude mít, když přes dospělé před sebou nic neuvidí. Ale maminka zřejmě nebyla s dcerkou v divadle poprvé, někam si vzápětí odskočila a za chvíli se objevila i s krásným silným podsedákem v ruce, který dokonale ladil se sedadlem, evidentně patřil k původní výbavě divadla, a holčička se tak mohla těšit spolu s ostatními.

 

Přítel už nesehnal lístky vedle sebe, takže jsme seděli sice v jedné řadě, ale každý na opačném konci. Alespoň jsem ho mohl nenápadně i z dálky pozorovat, co s ním tenhle balet udělá, na takovémto klasickém jsme spolu ještě nebyli. Ovšem když se po zvednutí opony objevila scéna, bylo mi hned jasné, že tohle bude pro něj velký zážitek. Něco tak dokonale pohádkového jsem ještě přímo na divadle neviděl, a to jsem zažil kdysi nejedno představení i ve slavném Velkém divadle v Moskvě s jeho tehdy světovými superhvězdami, kde si na bohatou výpravnost a bombastické ztvárnění až do posledního detailu vždy potrpěli.  Scéna byla nádherně romanticky pojatá,  hrála celým spektrem barev, které se různě i proměňovaly díky dokonalému světelnému designu, kulisy vytvářely přirozeně plastický dojem a vtahovaly diváka přímo do kouzelného pohádkového světa. Naráz jsem si uvědomil, že z těch pohádkových střevíců jsem asi zase až tolik nevyrostl, tomuhle se prostě nedalo odolat a v takové atmosféře se mi od začátku moc zalíbilo.  Dlužno dodat, že i přes bohatou zdobnost a propracovanost scény, bylo vše uděláno se skutečně vytříbeným vkusem, nepůsobilo to ani kýčovitě, ani těžkopádně, ani nijak přehnaně,  jen nesmírně opravdově, pokud se dá o opravdovosti u pohádky vůbec hovořit.

 

Došlo mi, že současné technické vymoženosti dokážou v rukou opravdových mistrů posunout i klasické ztvárnění o notný kus dál oproti minulosti a umí dovést iluzi viděného až k jakési nečekané dokonalosti. Přispělo k tomu i uplatnění videoartu, kdy různých potřebných efektů bylo dosaženo i promítáním na pozadí či naopak na různé průhledné či poloprůhledné závěsy. Je to asi úplná věda, ale když se to umí, tak to fakt stojí za to.

 

Neméně skvělé byly i kostýmy tanečníků, které byly na balet až nezvykle bohaté a zdobné, přitom sršely nápaditostí a dotvářely často až mystickou atmosféru představení. Také z jejich barevnosti a sladění mezi nimi oči doslova přecházely, celek pak působil neuvěřitelně živě a divák se měl neustále na co dívat a co obdivovat. Píšu o baletu a přitom jsem nenapsal ještě ani řádku o hudbě a samotném tancování, nechal jsem se zatím unést jen výtvarnou stránkou představení. Zřejmě to ale není náhoda, protože právě výtvarným pojetím se tohle představení asi nejvíc lišilo od těch mnoha dalších klasických baletů, které jsem v minulosti viděl. I když byly často ztvárněny také bohatě a pestře, přeci jen to byly pořád jen jakési kulisy, které dotvářely celek, kdežto v tomto představení byla výtvarná stránka naprosto rovnocenným spolutvůrcem děje, jakoby oživla a překročila stín pouhé statičnosti. Dosud jsem byl zvyklý spíš na to, že baletní kostýmy jsou jen jakýmsi méně nápadným doplňkem dávajícím vyniknout především samotným postavám tanečnic a tanečníků, kdežto v této Šípkové Růžence kostýmy hrají stejně důležitou roli, jako pohyb a postavy účinkujících, často přebírají i téměř dominantní roli. Ovšem opět s velkým vkusem a vyváženě, nikoliv na úkor požitku z dokonale zvládnutého tanečního pohybu.

 

I sami tanečníci předvedli své mistrovství na vysoce profesionální úrovni, velký obdiv vyvolal v závěru zejména výkon Giovanniho Rotola v roli prince Desiré, ale i Andrea Ramešová, coby princezna Růženka sklízela nadšené ovace, jakož i mnozí další tanečníci, kteří se blýskli výbornými výkony. Drobných zaváhání sice také bylo pár vidět, ale byly to spíš ony příslovečné pihy na kráse, které dodávají každému představení punc autentičnosti. Obdivuhodné byly rovněž výkony těch nejmenších dětských tanečníků, které spolu s vtipnými kostýmy vyvolávaly nadšené úsměvy na tvářích návštěvníků a zaslouženě vřelý potlesk.

 

A k Čajkovského příjemně melodické romantizující hudbě snad ani není potřeba nic dodávat, zvlášť když ji orchestr pod vedením Václava Zahradníka zahrál s chutí a patřičně barevně.

 

Tohle představení je opravdu pro všechny – pro dospělé i děti - a ze své vlastní zkušenosti ho můžu doporučit i těm, kteří stejně jako já občas nad pohádkami ohrnují svůj dospělý nos. Minulou středu jsem se řízením osudu sám v pohádce ocitl a už dlouho mě nic tak příjemně neosvěžilo. Po téhle zkušenosti se nechám do podobně pohádkového světa zatáhnout příště zas a s chutí, bude-li mi taková možnost ještě někdy nabídnuta. Ovšem soudě podle rozzářených očí přítele a jeho nadšených úsměvů po tomto představení, nemusím se myslím toho, že by podobná nabídka už nikdy nepřišla, vůbec obávat.

 

P.S. Pokud si rozkliknete připojený odkaz, tak se nenechte mýlit tím, co zachytily fotografie z představení. Skutečný dojem na místě tentokrát jejich vyznění mnohonásobně předčí – statická fotografie v tomto případě na skutečný život na scéně ani zdaleka nedosáhla.

 

Praha, 5.5.2015

 

 

http://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/5682?s=303