Sir Arthur Conan Doyle: PES BASKERVILLSKÝ – trochu jiná recenze

Anotace: I slavný režisér zřejmě může svou práci odfláknout, když ví, že stejně bude vyprodáno.

 

Adaptace pro Otáčivé hlediště Český Krumlov: Petr Zelenka a Olga Šubrtová

 

Režie: Petr Zelenka

Dramaturgie: Olga Šubrtová

Scéna: Nikola Tempír

Kostýmy: Vladimíra Formínová

Choreografie: Klára Lidová

Hudba: Daniel Šubrt

Světelný design: Martin Špetlík

 

Sherlock Holmes: Karel Roden

Doktor John Watson: Viktor Limr

Sir Henry Baskerville: Jiří Suchý z Tábora

a další

 

Otáčivé hlediště Český Krumlov, 26.6.2015 ve 21:30

 

Každoroční návštěva letních představení na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově patří už k příjemným a zaběhlým tradicím, na které se s přítelem pokaždé těšíme. Po mnoha sezónách jsme snad vůbec poprvé úplně vynechali jen tu loňskou, což nás docela mrzelo a o to víc jsme se těšili na tu letošní. Vždyť jsme na českokrumlovské točně za posledních 14 let viděli většinu představení, jež se zde hrála, a dokonce nám jako zázrakem většinou přálo i počasí, snad jen jednou jsme se museli přesouvat do náhradních prostor. V nádherném prostředí  setmělého zámeckého parku má každá inscenace jakési magické kouzlo navíc a je to něco úplně jiného než být v kamenném divadle. Dokážeme si to proto vždycky užít a nejsme ani přehnaně kritičtí k pěveckým či hereckým výkonům, protože ve vlahé letní noci hraje společně s herci vždy i příroda a v konečném výsledku tak zpravidla vzniká jakási nová, jinde neopakovatelná kvalita.  

 

Psa baskervillského navíc režíroval proslulý divadelní režisér Petr Zelenka a v hlavní roli alternuje Karel Roden, což samo o sobě slibovalo zaručený zážitek, na který jsme se moc těšili. A to se asi nemá. Zvlášť mi mělo být podezřelé už to, že se o téhle inscenaci v rádiu nějak hodně mluvilo a takový zesílený píár pak často bývá jen uměle nafouknutá bublina. Podezření budil také na místě zakoupený program, sice jen skládačka za pouhých 20 Kč, ale kromě seznamu tvůrců a účinkujících a opsaných slovníkových hesel o autorovi předlohy, Sherlocku Holmesovi a doktoru Watsonovi už žádné obvyklé údaje o vzniku inscenace apod., kromě fotografií, neobsahoval. Takové hezky barevně vyvedené skoro nic. 

 

Což o to, obvyklé atributy, na které jsme už s přítelem v tomto prostředí zvyklí, jako kvalitně ztvárněná scéna dobře využívající přírodní možnosti i přilehlý zámeček Belárii,  historické kostýmy,  důvtipné střídání scenérií po každém otočení hlediště, dokonce živý kůň zapřažený do kočáru i živý psík (nikoliv ten baskervillský), to vše zde bylo přítomno. Kvalitní a zajímavá byla i hudba a zvukové i světelné efekty, dostatečně bohatý byl i kompars, takže postavami se to jen hemžilo. Dokonce Karel Roden rozhodně svým herectvím nezklamal a předváděl široký profesionální rejstřík svého umění, také ostatní aktéři odváděli solidní výkony a vlastně dělali co mohli. Jen samotný obsah hry byl takříkajíc o ničem. V programu se uvádí, že jde o detektivní komedii, ovšem režisér jakoby se nemohl rozhodnout pro žádnou z těchto poloh, takže to nakonec nebyla ani komedie ani detektivka, jen cosi mezi tím, beztvarého a poměrně nudného. Ani ryba ani rak.

 

Nelze říct, že by dialogy občas neobsahovaly vtipné repliky, kterým by se dalo od srdce zasmát, nějaké se tu a tam našly. Mně osobně se nejvíc líbila ta, kdy mladý Sir Henry Baskerville říká dívce, do níž je zamilován, že učitelka je krásné povolání. Načež ona se vzrušeně ohradí, že naopak baron je krásné povolání! Tak to jsem dokonce vyprskl, tohle zrnko suchého anglického humoru tam pro mne krásně zazářilo, škoda jen, že podobných už snad ani víc nebylo. Občas režiséru vypomohla i náhoda, kdy kůň k obveselení diváků odsunul jednu z postav nebo se na jinou rozštěkal v příhodné chvíli pejsek – ten za to dokonce sklidil bouřlivý potlesk a zcela zaslouženě, protože to byl skutečně jeden z nejlepších hereckých výkonů večera. Předčil ho jen Karel Roden, který nudný děj oživoval občasným divácky vděčným přehráváním, publikum rozveseloval nejvíc nervovými záškuby rukou a celého těla po požití jakéhosi jedu. K dokonalosti to pak dotáhl, když se prošel hledištěm mezi diváky a nečekaným záškubem ruky rozcuchal pleš pánovi hned v první řadě, což pak ještě u pár dalších diváků podobně zopakoval.

 

Celkově však představení chyběla jakákoliv dějová dynamičnost, nějaké skutečné napětí či naopak opravdu inteligentní humorný ráz. Celé to na mě působilo, jakoby profesionální ansámbl režíroval ochotnický režisér a ačkoliv měl k dispozici kvalitní spolupracovníky (herci, scéna, kostýmy, hudba atd.) , nedokázal celku vtisknout žádnou osobitější tvář. Připomínalo mi to spíš násilně poslepované scénky, tu méně, tu více povedené, které však jako celek dohromady příliš nefungovaly. Když se vyčerpal účinek vnějškových efektů, jako Rodenových nervových tiků, občasného pobíhání živých zvířat, strašidelného vytí psa z močálů apod., byla to už jen dosti obyčejná nuda a na konci se mi docela ulevilo, že už se budu moci jít do hostelu vyspat. 

 

Ze všech dosavadních představení, která jsme s přítelem na českokrumlovské točně viděli, a muselo jich být odhadem už víc než dvacet, patřilo tohle k nejslabším. Horší byla už jen kdysi jakási zmodernizovaná Babička, plná zbytečně hloupých vulgárních výrazů a gest, což byla tenkrát naprostá divadelní katastrofa. To se o Psu baskervillském říct nedá, své nadšené diváky si našel i minulý pátek a většina z nich odcházela z představení možná docela spokojená, jedna paní tleskala na závěr dokonce vestoje.  Na točnu však nejezdí běžné divadelní publikum a pokud se Petr Zelenka chtěl přizpůsobit nenáročnému vkusu diváků TV Nova,  pak se mu jeho záměr možná i zdařil. V mých očích však jeho značka utrpěla dost výrazný šrám. Abych nekončil takto skepticky, vrátím se ještě obloukem na úplný začátek. Když se těsně před zahájením dýchavičně sunuli k točně poslední dva opozdilí obéznější diváci a čekalo se už jen na ně, kdosi z hlediště zvolal sytým bodrým hlasem s ledabylou intonací otce Homolky ze známé Papouškovy filmové trilogie – „Nemusíte pospíchat, času je dost!“. Ti dva nešťastníci  v tu chvíli z posledních sil znatelně zrychlili a celá točna smíchem zaburácela a bouřlivě zatleskala nechtěným předhercům. Vlastně jsem se ten večer možná víc smál tomu, co na zkouškách secvičeno nebylo. Ale smál – a to je důležité.

 

Praha, 29.6.2015

 

http://www.otacivehlediste.cz/porad/1899-pes-baskervillsky