Sergej Prokofjev: ROMEO A JULIE – trochu jiná recenze

Sergej Prokofjev: ROMEO A JULIE – trochu jiná recenze

Anotace: Výtečný balet ve Státní opeře.

Choreografie a režie : Petr Zuska
Scéna: Jan Dušek
Kostýmy: Roman Šolc
Světla: Pavel Dautovský, Petr Zuska
Dirigent:
Václav Zahradník

Julie: Alina Nanu  (poprvé v roli)

Romeo: Ondřej Vinklát  

Královna Mab: Nikola Márová  

Lorenzo: Karel Audy  

Merkucio: Mathias Deneux  

Tybalt: Giovanni Rotolo  

Paní Monteková: Michaela Wenzelová  

Pan Kapulet: Michal Štípa  


Tančí sólisté, soubor Baletu ND a děti z Baletní přípravky ND
Hraje Orchestr Státní opery


Státní opera, Praha 7.10.2015 v 19:00

 

Když mi kamarád ve středu 7. října ráno zavolal, že má volňásky na Romea a Julii do Státní opery, ani na chvíli jsem nezaváhal, zda jeho rychlé pozvání přijmout. Tanec králů z tohoto Prokofjevova baletu patří k mým nejoblíbenějším hudebním kouskům a nemohl jsem si tedy nechat takovou příležitost ujít, a to ani v situaci enormního pracovního vypětí, v němž se momentálně nacházím.  Aspoň si trochu vyčistím hlavu – říkal jsem si v duchu. Čtvrt hodiny před představením jsme se sešli před vchodem do Státní opery a kamarád odběhl s kytkou ještě k inspektorce hlediště, aby ji tam zanechal pro sólistku, od které ony volňásky dostal. A pak už jsme se usadili v dvanácté řadě přízemí, zakrátko přišel dirigent a svižnou předehrou představení začalo.

 

Od prvních tónů jsem si vychutnával dynamickou Prokofjevovu hudbu plnou dramatického napětí a pestrých proměn, která na mě působí stále ještě hodně současně – člověk by ani neřekl, že tento balet měl světovou premiéru už 30. prosince 1938 v Národním divadle v Brně. Sice jsem jej asi před dvěma lety viděl na českokrumlovské točně, ale nemám moc dobrou hudební (ani jinou) paměť a tak pro mě hudba z orchestřiště zněla opět nově a radoval jsem se z toho, že na mě působí hodně silně již tóny mnou neoposlouchané předehry, protože Tanec králů je kvůli častému uvádění přeci jen tak trošku  „profláklý“. Byl jsem zkrátka natěšený, že mám před sebou celé dvě hodiny krásného zážitku, při němž můžu hodit nervy za hlavu a ničím nerušen se ponořit do světa nádherné hudby a špičkového tance.

 

Když se pak objevila i jednoduchá, ale dostatečně názorně a moderně pojatá scéna, na níž trubkové konstrukce znázorňovaly veronská podloubí a balkóny a podobná schémata se promítala i na zadním plánu, působilo to na mě příjemně a účelně zároveň. Znovu jsem si tak uvědomil, že i s omezenými prostředky se dá vytvořit efektní výtvarné řešení, které může dobře korespondovat i s hudbou a tancem. A nemusí přitom působit pocitem bezútěšné vyprázdněnosti, jak to někdy při přehnaně minimalistickém pojetí také bývá, kdy představivost samotného diváka je kolikrát už prostě bezradná. Trubková konstrukce navíc umožňovala pohyb tanečníků i na plošinách v patře, sestupy či výstupy po schodištích, seskakování a spouštění se na jeviště apod. Sice se přitom občas znatelně chvěla a téměř kymácela, až jsem se místy bál, že se už už složí i s tanečníky, ale naštěstí k ničemu podobnému nedošlo.

 

Kostýmy účinkujících byly stylizované do doby renesance, ale působily poměrně lehkým a účelným dojmem, aby nejen daly vyniknout baletnímu pohybu, ale také aby v něm tanečníky příliš neomezovaly. Připadaly mi i docela vkusné, snad jen dlouhý plášť kněze na mě působil, jako by sem omylem zabloudil z nějakého popového muzikálu, protože by v něm po scéně mohl běhat spíš Dracula nebo nějaký jiný kníže temnot.  Ne tedy, že bych církevní hodnostáře automaticky považoval za ztělesnění pozemských ctností, nicméně kněz z této Shakespearovy pohádky je přeci jen (alespoň v mých představách) spíš laskavým člověkem, než že by snad měl vyzařovat charisma černokněžnického démona už od pohledu. Avšak proti gustu žádný dišputát, to je i z mého pohledu vcelku zanedbatelná drobnost – něčím vás ale přece pobavit taky musím. Faktem je, že Petr Zuska se původní předlohy chopil poměrně kreativně a ztvárnil příběh Romea a Julie s použitím vlastních výkladů a akcentů, což určitě není nic špatného, dokonce je to myslím i dobře. Nedopustil se totiž přitom žádného vysloveného „zvěrstva“, ke kterým se někteří režiséři také sem tam uchylují, když se neumí jinak prosadit a upozornit na sebe svým uměním s náležitým respektem i k autorovi.

 

Všichni sólisté tančili výtečně a bezchybně, s patřičným nasazením i odpovídajícími dramatickými výrazy a byla radost se dívat nejen na ně, ale i na celý baletní soubor. Mezi všemi ale přeci jen nejvíce zářil mladý Ondřej Vinklát, který byl údajně nedávno povýšen na 1. sólistu, nepochybně naprosto zaslouženě.  Však také právě za tuto roli dostal v r. 2013 Cenu Thálie. I přes poněkud podsaditější postavu tančil neuvěřitelně lehounce, jeho tanec nevykazoval sebemenší známky nějaké úpornosti nebo viditelné námahy, působil dokonale přirozeným dojmem. Divák tak vůbec nemusel prožívat nějaké vnitřní napětí, zda ten který skok či otočku opravdu bezchybně zvládne, a mohl si naopak plně vychutnat harmonický soulad hudby, tance, výrazu, prožitku – zkrátka se nechat děním na jevišti krásně unášet. Ondřej Vinklát je nepochybně velký talent a jistě jej čeká zářivá budoucnost. Tím spíš, že je i v obličeji pohledný a působí navíc velmi skromně a sympaticky. Kéž by mu to takto vydrželo i do budoucna.

 

První část baletu tak utekla jako voda a o přestávce jsme si s kamarádem u sklenky sektu pochvalovali, o jak pěkné a zdařilé představení jde, včetně skvělých výkonů  všech sólistů i ostatních tanečníků. Však kamarád na této inscenaci nebyl zdaleka poprvé a stále si ji přitom užíval.

 

I po přestávce se představení nadále neslo v příjemném tempu, zdařile ho osvěžily i výstupy malých dětských sólistů stínově imitujících hlavní postavy Shakespearova dramatu. Líbilo se mi také, jak se hudební motivy známé z Tance králů občas zjevovaly v různých proměnách  i v jiných pasážích díla, skladatel zkrátka věděl, kde se mu melodické nápady opravdu výjimečně povedly a dokázal z toho maximálně těžit k potěše diváka – posluchače. Jen se mi postupně přeci jen zdálo, jakoby orchestru trošku docházela původní výbušnost a razance a jakoby se jeho výraz začínal malinko unaveně slévat do jakési vybledlosti původně zářivých a zřetelných barev. Ale třeba se tak jen projevovala moje vlastní únava z dlouhodobého pracovního přepětí a orchestr v tom byl nevinně.

 

Rozhodně jsme však byli svědky kvalitního a zajímavého provedení tohoto slavného baletu, které nejenže nenudilo, ale poutalo návštěvnickou pozornost po celou dobu, nebylo v něm vysloveně hluchých míst. Po některých tanečních číslech sice zůstávalo obecenstvo překvapivě vlažné, ale místy to bylo asi i Prokofjevovou hudbou, která nedávala vždy čas k tomu, aby se diváci roztleskali. Místy však jakoby v hledišti seděli samí mně podobní váhavci, kteří by rádi zatleskali, ale nikdo přitom nechce být tím prvním, kdo začne. Nicméně aplaus na konci byl bouřlivý a bylo znát, že se představení jako celek opravdu vydařilo a lidem líbilo. Romeo a Julie si to taky náležitě vychutnávali, padaly mezi nimi i časté pusy, neboť Alina Nanu tančila roli Julie poprvé a tak nefalšovanou radost z jejího výkonu měl evidentně i Ondřej Vinklát. Což působilo opět velmi sympaticky.

 

Když se po několikerém děkování a rozdání spousty kytic definitivně dotleskalo, spokojení diváci se mohli vděčně rozejít do svých domovů či kamkoliv jinam. Můj kamarád si však cestou metrem neodpustil přátelsky uštěpačnou SMS oné sólistce, od níž měl volňásky, týkající se jejího škobrtnutí při vběhnutí na scénu při jedné z děkovaček, kdy ji za sebou její partner táhl až příliš razantně (elegantně to ovšem ustála). Doufám však, že ho zná stejně dobře jako já, tak se jí to snad nijak nedotklo a naopak mu jeho uštěpačnost při nejbližší příležitosti také patřičně osladí.


Praha, 13.10.2015

 

Tanec králů  

 


Autor Amonasr, 13.10.2015
Přečteno 1705x
Tipy 15
Poslední tipující: jitoush, Jort, básněnka, Pamína, Frr, Kett, Nikita44, Aida
ikonkaKomentáře (16)
ikonkaKomentujících (6)
ikonkaDoporučit (3x)

Komentáře

...opět,jako vždy...parádní kousek...jelikož jsem dnes byla na divadle/hrál
skvělý ochotnický soubor z Těšetic na Olomoucku/,tak jsem si uvědomila,
že napsat dobrou recenzi není jen tak.....docela těžká disciplína,aspoň
pro mě....Jinak,připoměl si mi,jak jsem před lety,když měl můj tatínek
ještě dost sil a chodíval shánět lístky do Národního v předprodeji,tak
nám koupil lupeny právě na balet Romeo a Julie.Bohužel si nepamatuji,kdo
dělal choreografii a kdo to režíroval,ale už to bylo za působení
Petra Zusky coby šéfa baletu.Pojetí celého kusu bylo poněkud jiné ve smyslu
scény a kostýmů a zařazení v čase.Ne tedy doba Kapuletů a Monteků,
ale Chicago se střetem dvou znepřátelených chicagských gangů.Pamatuji
se,jak skvělé bylo taneční umění,skupinové kreace i sólové výstupy.
Ještě i po těch letech vnímám v sobě ten úžas,jak ústřední dvojice
Romeo a Julie tak skvěle ztvárnili,pohybem vyjádřili láskyplný vztah.
Kupodivu mě toto netradiční pojetí úplně pohltilo....Takže vzpomínky/úsměv/
Ji.

17.10.2015 22:17:42 | jitoush

Díky Jitko za pěknou odezvu, hezky se to vzpomínání čte :-) A pokud jde o to psaní "recenzí" - tak, jak je píšu já, bys to zvládla "levou zadní" ;-)) Píšu to stylem, co mě zrovna napadne - a ono se vždycky něco vynoří, jen člověk musí rovnou psát a ne si to předem moc rozmýšlet a dělat z toho nějakou vědu :-D

Moc děkuju za Tvé vnímavé čtení a komentování :-)

19.10.2015 17:09:52 | Amonasr

...dnes přidávám k poděkování za skvělou recenzi i upřímnou závist...:-)

14.10.2015 12:09:25 | Jort

:-D ;-)

14.10.2015 14:49:08 | Amonasr

Mám v letu pochod Monteků a taky Kapuletů...:-)

14.10.2015 09:39:15 | básněnka

Na ten se skvěle lítá :-)

14.10.2015 14:48:43 | Amonasr

opět sdílím radost z Tvého zážitku-Prokofjevovu hudbu k Romeovi a Julii považuju za magickou introjekci věčně nenaplnitelné touhy..díky za recenzi..:-D

13.10.2015 22:30:45 | Frr

Díky Jiří - mám radost, že jsem se Ti i s Prokofjevem trefil do vkusu :-)

13.10.2015 22:37:41 | Amonasr

Josefe, ačkoli nemuzikální gringo..jak jsem začal číst Tvou recenzi, vybavilo se mi to opakované slavné motto-tuším z druhého dějství-ale to budeš jistě vědět Ty..:-D

13.10.2015 22:45:31 | Frr

Ale Jiří, já opravdu nemám skoro žádnou paměť, a hudební už tuplem ne :-D

14.10.2015 14:48:08 | Amonasr

tak jak se uvidíme-já Ti to zabrumlám-jen se obávám-abys pak neutek..:-)))

14.10.2015 21:24:21 | Frr

Já bych neutek, ale stejně mě hudebně přeceňuješ... ;-))

15.10.2015 20:40:11 | Amonasr

ale houby..nechme už těch zdvořilostních sebedehonestací..Pepo, Ju ?

16.10.2015 20:17:15 | Frr

;-))

16.10.2015 20:43:22 | Amonasr

Dík za tip!

13.10.2015 21:37:28 | Aida

Rádo se stalo :-) A děkuju za zastavení i takovéto přijetí :-)

13.10.2015 22:13:57 | Amonasr

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí