Collegium 1704 & Collegium Vocale 1704, adventní koncert – trochu jiná recenze

Anotace: Inspirativní zážitek adventního koncertu

 

Václav Luks – dirigent

 

Stanislava Michalcová – soprán

Kamila Mazalová – alt

Čeněk Svoboda – tenor

Jaromír Nosek – bas

 

Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad, Praha   7.12.2015 v 19:30

 

 

Psát recenzi s čtrnáctidenním odstupem je asi troufalost, ale dřív jsem se k tomu zkrátka nedostal a je mi líto tento kulturní zážitek nezaznamenat. Ostatně tyhle moje dojmy ve skutečnosti ani žádnou recenzí nejsou a jsem i sám zvědav, co mi za ty dva týdny z hlavy ještě nevyprchalo.

 

Koncert pořádala městská část Praha 3 a vstup na něj byl zdarma, takže bylo zřejmé, že bychom si s přítelem měli trochu pospíšit, abychom si případně mohli vybrat i pěkná místa k sezení. Naplánovali jsme si tedy příchod 20 minut před začátkem, přišli jsme ale jen o čtvrt hodiny dřív a to už stačilo pouze k tomu, abychom si stoupli za poslední kostelní lavice, protože jinak byla všechna místa spolehlivě obsazena a stále ještě přicházeli další návštěvníci. Asi nebylo divu, protože nejen volný vstup, ale i krásné prostory Plečnikova kostela aspirujícího na zařazení do seznamu památek Světového kulturního dědictví UNESCO i účinkující orchestr, který patří k nejlepším interpretům barokní hudby nejen u nás, ale i v Evropě, byly opravdu velkým lákadlem pro milovníky skutečné krásy v adventním čase.

 

Cembalista a dirigent Václav Luks založil soubory Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 v roce 2005 a od té doby jsou hudebníci častými hosty prestižních evropských festivalů, na nichž představují i díla českých mistrů, zejména Josefa Myslivečka a Jana Dismase Zelenky. S posledně jmenovaným je také spjat letopočet 1704 v názvu orchestru, kdy se tento génius českého baroka objevil na hudební scéně provedením jezuitské alegorické hry Via Laureata v kostele sv. Mikuláše v Praze.

 

Adventní atmosféra naladila k poslechu klasické hudby k mé velké radosti i mého přítele, přece jen ten předvánoční čas může být občas i k něčemu dobrý. Přispělo k tomu pochopitelně i krásné prostředí velmi vkusného interiéru kostela, který není přehnaně zdobný, ale přesto působí velice vznešeně a zároveň uměřeně a má v sobě cosi z opravdové duchovní atmosféry, kterou jsem dříve vnímal třeba v italských ranně křesťanských stavbách v Raveně a jejím okolí.  Rovněž červeně svítící lampy na pozadí působily sice kontrastně k několika  zlaceným sochám a bílým stěnám, nicméně ve vzájemném střídmě harmonickém dialogu, který nerušil, ale naopak podtrhoval slavnostní ráz i bez zbytečné pompéznosti.  Ještě před koncertem se krátkým uvítáním zviditelnila starostka Prahy 3, naštěstí opravdu jen krátce, a poté ještě promluvil i kněz kostela, který si vcelku pochopitelně přihřál polívčičku zdůrazněním náboženského podtextu adventu, ale ani on to s délkou proslovu nepřehnal. A pak už mohli nastoupit hudebníci.

 

Nejdříve se hrála Bachova kantáta BWV 57 „Selig ist der Mann“ (Blahoslavený člověk), která je živým dialogem mezi Ježíšem (bas) a duší (soprán).  Duše se v ní vyznává z touhy po smrti, která pouze ve spojení s Ježíšovou láskou dává smysl pozemskému životu, takže duše nakonec v Ježíšově objetí s radostí opouští tento svět. Jelikož jsem měl k dispozici program, mohl jsem si průběžně číst i český překlad zpívaného textu a propojit si tak výraz hudby a jejího ztvárnění s tím, o čem pojednává. Hudba je to nadpozemsky krásná a když jsem si současně uvědomoval onu radost duše nad tím, že brzy opustí tento svět, chtě nechtě jsem to musel konfrontovat s tím, jak se na smrt díváme a jak ji přijímáme dnes, a uvědomoval jsem si přitom, jak moc se dnes ochuzujeme ve vlastním životě o jeho hlubinný duchovní rozměr, který byl dřív zřejmě jeho přirozenou součástí. Jestliže jsme se prakticky odnaučili důstojně umírat a důstojně přijímat i smrt svých blízkých, nepochybně jsme tím ubrali cosi podstatného  i z našeho každodenního života a nějak jsme si ho tím i zpovrchnili a zploštili. Nedávno jsem několik veršů z této kantáty citoval i v diskusi s Nikitou44 u její básně, kdy jsem si  tím víc uvědomil, že právě ona umí do svých veršů zasadit podobné poselství, jaké Bach vložil (nejen) do této kantáty.  Je to myslím v dnešní duchovně vyprázdněné atmosféře mnohem víc potřebné, než si chceme nebo možná dokážeme připustit. Díky za to, Bachu i Nikito! :-)

 

Následovala Bachova kantáta BWV 72 „Alles nur nach Gottes Willen“ (Vše jen podle vůle boží), která je nesena nadějí na věčný život. Tato kantáta působí poněkud tradičněji než předchozí a její slova i v souladu s názvem vybízejí v podstatě k odevzdané víře v Boha, kdy v Ježíšově náruči nakonec najde každý křesťan úlevu, i kdyby na Zemi sebevíc strádal. Tohle mě přimělo spíš k zamyšlení, že na charakteristice náboženství jako opia lidstva také nejspíš něco bude, ale možná je lepší toto imaginární opium než třeba pervitin. Já jsem však od jisté doby přeci jen raději střízlivý a nezávislý na jakýchkoliv drogách, tak si svou vlastní nekolektivní víru v Boha doplňuji i o víru v to, že už tady na Zemi se dá leccos pro zlepšení života také udělat a není nutné brát trpně všeliké evidentní zlo, jež na svých bližních tak rádi páchají zejména ti mocní. Ale tak daleko ve svých vnitřních úvahách nejspíš žádný z dalších účastníků koncertu nezašel a rovněž já jsem si především vychutnával onu nádheru Bachovy hudby zasazené do stejně nádherného prostředí a podpořené ještě vynikající interpretací orchestru i sólistů. A velkou radost mi udělalo také to, že i můj přítel byl z tohoto adventního koncertu doslova nadšený a jeho údiv nad tím, že už je konec, byl jasnou známkou toho, že klasická hudba v tak skvělém provedení si dokáže podmanit i jeho duši.

 

Po zaslouženém aplausu, který účinkující sklidili od návštěvníků zaplněného kostela, jsme si ještě koupili na trzích na náměstí kvalitní svařák za 40 Kč (na Václaváku je prý za 50 Kč) a pohodlně s ním dokráčeli téměř až domů, takže jsme tu pěknou atmosféru nechali v sobě ještě příjemně doznít. Příští rok půjdeme určitě zas, jen raději už o půl hodiny dřív.

 

 

Praha, 22.12.2015

 

https://www.youtube.com/watch?v=sbAtn04jNPg