Antonín Dvořák: RUSALKA – trochu jiná recenze

Anotace: I promočené Rusalce to v Českém Krumlově slušelo.

 

Hudební nastudování a dirigent: Mario De Rose

Režie a scénografie: Jiří Heřman

Realizace scény: Jan Lukášek

Světelný design: Daniel Tesař

Projekce: Bego M. Santiago – Lunchmeat

Kostýmy: Lenka Polášková

Choreografie: Jan Kodet

 

Rusalka: Jana Šrejma Kačírková

Princ: Aleš Voráček

Ježibaba / Cizí kněžna: Jolana Fogašová

Vodník: Štefan Kocán

a další

 

Orchestr, sbor a balet Jihočeského divadla

 

Otáčivé hlediště Český Krumlov,  9.8.2016 ve 21:00

 

 

Kamarádi letos s námi chtěli vyrazit na Rusalku do Českého Krumlova, prý je to moc pěkná a povedená inscenace, navíc skvěle obsazená, vzpomněli si však pozdě - všechna představení již byla vyprodaná. Po čase se mi však jeden z nich ozval, protože zjistil, že pro velký zájem diváků bylo několik představení přidáno, a to už pak nebyl velký problém si vstupenky koupit, i když také vcelku rychle mizely. Společně jsme se tedy na tuto všemi vychvalovanou Rusalku těšili.  A to se asi nemá přehánět. Právě v úterý se k nám totiž začala hnát studená fronta a s ní i předpovězený déšť. V Praze bylo sice ještě odpoledne docela hezky, ale když jsme v pět hodin vyráželi, bylo jasné, že předpovědi tentokrát asi bohužel nelžou. Sice jsme se až do Jižních Čech dostali vcelku za sucha, ale jeden z kamarádů nám celou cestu kazil náladu tím, že hlasitě komentoval pohyb dešťových mraků v přímém přenosu na mobilním telefonu a ty se nezadržitelně přibližovaly tamtéž, co i my, jen z druhé strany.  Nejdřív jsme si chtěli náladu vylepšit večeří v jedné z restaurací ve Zlaté Koruně, kterou naši kamarádi nedávno objevili a pěli úžasnou chválu na její kuchyni. Když jsme však zaujali místa u stolu, servírka nám s omluvným úsměvem sdělila, že dřív než za hodinu jídlo nedostaneme, protože pracují na spoustě objednávek pro hosty, kteří přišli ještě před námi. Tak jsme se rozhodli najíst až na místě, protože u vstupu do českokrumlovské zámecké zahrady je sice malá, ale příjemná restaurace Na baště. Už při vjezdu na parkoviště jsme ale zahlédli velkou ceduli RESERVÉ před jejím vchodem, takže nám spadla už podruhé brada a žaludky začaly ještě víc kručet. Zbývala nám však hodina času, tak jsme vyrazili dolů areálem zámku, až jsme na jeho konci narazili na jednu trošku zastrčenou restauraci, kde jsme si dali výborné řízky s bramborovým salátem a na představení jsme to tak krásně stihli, dokonce s čtvrthodinovým předstihem.

 

Většina lidí už ale stejně byla v hledišti a skoro všichni v pláštěnkách. Sice ještě nepršelo, ale zřejmě nejen náš kamarád měl v mobilu Meteosat, takže i ostatní vsadili na jistotu. A my s nimi. Kamarádi si museli sice pláštěnky koupit přímo na místě, ale libovali si po jejich oblečení, jak jsou slušivé. Zdálo se, že tím, co vbrzku nastane, si byli poměrně jisti i pořadatelé, protože nás hlášením upozornili, že se bude hrát i za zhoršeného počasí, nikoliv však za trvalého deště, a vysvětlili nám systém přerušení představení, které spočívá v třikrát desetiminutovém čekání na zázrak po prvním vynuceném přerušení a pokud ani napotřetí nenastane, představení bude předčasně ukončeno. Aby bylo každému jasno, že to nejsou jen slova do větru, začalo ihned mírně poprchávat a s příchodem deštíku začalo i představení. Účinkující se s vervou pustili do svých rolí, jako by se nechumelilo, pardon - nepršelo,  scéna, kulisy i kostýmy byly opravdu povedené a také zpěvácké výkony byly pěkné, zkrátka hned od začátku bylo jasné, že pochvalné zvěsti o této inscenaci nijak nepřeháněly.

 

Déšť však nenápadně, zato vytrvale, zvyšoval svou intenzitu a když už byla Rusalka zmáčená skoro až do pasu a mladí tanečníci začali jeden po druhém zakončovat výskoky nepochybně bolestivými šipkami na mokrou podlahu terasy letohrádku Bellarie, jak jim podkluzovaly nohy, přestala hrát hudba, zhasla světla, aby se účinkující mohli v klidu přesunout do suchého zázemí, a předpovězený scénář se stal holou skutečností. Snad jediný, kdo si v tu chvíli mohl oddechnout, byl Aleš Voráček v roli Prince, protože bylo poměrně zřejmé, že není schopen některé polohy uzpívat. Ale třeba měl jen silnou indispozici, těžko říct. Ostatní zpěváci i tanečníci však předváděli kvalitní výkony a také scénografie byla velmi povedená, takže nám samozřejmě bylo líto, že jsme mohli vidět zhruba jen 50 minut z představení, tím spíš, že největší hvězdou večera byl vynikající Štefan Kocán coby Vodník, jehož bas byl skutečně nádherný. Však ne náhodou zpívá v Metropolitní opeře i na dalších světových scénách a klobouk dolů, že přijal angažmá i v Českém Krumlově, aby si ho mohli užít návštěvníci i tam.

Meteosat na kamarádově mobilu jasně ukazoval, že jsme v centru těch největších srážek, které jistě nemohou během půl hodiny ustat, tak jsme tři z nás navrhovali na nic nečekat a jet zpátky do Prahy, aspoň bychom nepřijeli tak dlouho po půlnoci a stačili se na druhý den trošku víc prospat. Ten čtvrtý z nás však sveřepě odmítal meteorologickým družicím věřit a trval na čekání na zázrak až do poslední chvíle, takže jsme tam onu půlhodinu nakonec stejně vytvrdli. Při odchodu jsme se aspoň vyfotili před zajímavě pojatými lekníny na fiktivním jezírku, které během představení rozkvetly tak, že se z nich nejdřív překvapivě vysunuly ruce tanečnic a tanečníků a nakonec se rozevřely úplně celé. Poté už jsme deštěm rozmáčenými písečnými cestičkami opustili areál, sedli do auta a po svižné jízdě téměř prázdnými silnicemi jsme už v půl jedné vykládali naše přátele na Spořilově a po chvíli i na Zahradním Městě.

 

Cestou jsme se ještě shodli, že tahle Rusalka určitě stojí za vidění celá, tak budeme doufat, že ji budou dávat i příští rok a snad nám bude napodruhé přát víc štěstí. Ostatně za dlouhou řádku let, co na českokrumlovskou točnu s přítelem jezdíme, se nám to stalo poprvé, že by až takto fatálně nevyšlo počasí, aby bylo představení v jeho průběhu zrušeno. Jednou se to tedy zkrátka stát muselo a snad se tím naše série štěstí na počasí nezlomila definitivně. Je třeba říct, že i všichni diváci kolem nás to brali s pochopením. Každý, kdo si chce užít onu neopakovatelnou atmosféru představení v „divadle s nejvyšším stropem na světě“, s podobným rizikem prostě musí počítat. Příští rok ho podstoupíme určitě zas.

 

Praha, 10.8.2016

 

http://www.otacivehlediste.cz/porad/1830-rusalka