MLADOTA ENSEMBLE – trochu jiná recenze

MLADOTA ENSEMBLE – trochu jiná recenze

Anotace: Hned první setkání s Mladota Ensemble mě nadchlo.


 

Martin Kos – umělecký vedoucí a koncertní mistr

Dana Truplová – housle

Karel Untermüller – viola

Tomáš Strašil – violoncello

Tomáš Vybíral - kontrabas

Štěpán Kos – klavír

 

HAMU, Sál Martinů, Praha 12.6.2017 v 19:30 – III. abonentní koncert v rámci abonentní řady Sukova komorního orchestru

 


Mladota Ensemble je jakási odnož Sukova komorního orchestru. Když byli v r. 2003 členové jeho komorního sdružení pozvání k vystoupení na zámek Červený Hrádek u Sedlčan, paní Henriette baronka Mladota (1924 – 2011) se stala jeho patronkou a propůjčila mu jméno rodu na památku svého zesnulého manžela Jana Nepomuka Mladoty ze Solopisk, aby tak nadále žilo prostřednictvím krásné hudby. Koncertní vystoupení tohoto souboru jsem měl možnost zažít poprvé.

 

Sál Martinů se zaplnil jen asi z poloviny, což jsem přičítal částečně tomu, že v první polovině koncertu byla na programu díla soudobých autorů, ale bylo mi pořadateli vysvětleno, že v červnu už obecně zájem o koncerty vážné hudby opadá a v takovém prakticky letním počasí o to víc. Na úvod zazněl Klavírní kvintet „Fragmenty času“ Pavla Samiece (*1984), českého skladatele a akordeonisty. Tato skladba je, jak jsem se dočetl v programu, „jakousi procházkou hudebním vývojem v průběhu staletí“. Autor tímto dílem vyjádřil svůj pohled na jednotlivé slohy a povedlo se mu to z mého pohledu znamenitě. Už úvodní „renesanční“ Saltarello bylo nesmírně dynamické a byť neslo pečeť renesančního odkazu, bylo pojato velmi soudobě, což se místy projevovalo zřetelnou (ale mně přitom až dráždivě příjemnou) disharmonií a jakýmsi v dobrém slova smyslu úsměvně karikujícím podáním témat jednotlivými nástroji. Působilo to velmi zvláštně a moc se mi to líbilo. Byl to takový pěkně „odvázaný“ úvod večera. Následovala „barokní“ Sarabanda, která byla naopak až kontrastně klidná a jemná, ovšem zkomponovaná a podaná opět naprosto soudobým způsobem. V porovnání se Sarabandou Holmera Beckera, o níž jsem se zmiňoval v nedávné  „recenzi“  koncertu právě na Červeném Hrádku u Sedlčan, působila tato skladba mnohem modernějším dojmem, razantněji se vymezila vůči svému baroknímu předobrazu. Následovalo „klasicistní“ Allegretto, „romantická“ Romance a soudobé Allegro con fuoco, v jehož závěru opět zazněl motiv Sarabandy. Každá věta byla sice svým charakterem jiná, ale všechny se krásně propojily v jeden celek, který byl ohromným posluchačským zážitkem. Takovou soudobou hudbu mám svým způsobem raději než pořád dokola uváděnou známou klasiku – pulsuje totiž tepem současnosti a je mi tak proto bližší. Mladota Ensemble za ni také sklidil zaslouženě velký potlesk.

 

Následovalo Concerto ex C per sestetto Vojtěcha Spurného (*1964), který je mj. šéfdirigentem Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně. Skladba, kterou už v roce 2009 premiéroval právě Mladota Ensemble, nezapře jak barokní, tak i novější vlivy. I toto Concerto se mi moc líbilo, i když už to dle mého nebyla taková „divočina“ jako předchozí dílo, což přičítám generačnímu rozdílu mezi skladateli. I tak ale na mě působilo také velice moderně a soudobě a moc příjemně se mi poslouchalo. Z fotografie v programu se mi Vojtěch Spurný zdál odněkud povědomý, jako bych ho už někde viděl. A v tu chvíli jsem se z nějakého důvodu zadíval na muže osaměle sedícího na kraji řady přede mnou, viděl jsem ho sice víc zezadu a jen malinko z profilu, ale něco mi říkalo, že by to mohl být právě on. Od té doby jsem ho po očku pozoroval a zdálo se mi, že jednotlivé pasáže prožívá opravdu o něco intenzivněji a soustředěněji než ostatní posluchači. A chvílemi se i spokojeně a uznale usmíval, interpretační výkon Mladota Ensemble se mu nejspíš zamlouval. Také jsem si přitom všiml, že jeho reakce občas s úsměvem sleduje kontrabasista Tomáš Vybíral. Byl jsem tedy zvědavý, zda se mi můj dojem potvrdí, a při závěrečném potlesku už jsem podle reakcí onoho muže o jeho identitě ani příliš nepochyboval. Po nadšeném přijetí skladby návštěvníky byl také posunky hráčů ihned přizván k nim na pódium, kde svými gesty a mimikou vyjadřoval velkou radost z výkonu souboru a z posluchačského ohlasu. Dostal také děkovnou kytici, kterou vzápětí podaroval houslistce Daně Truplové.

 

O přestávce jsme s přítelem pozvali na skleničku vína našeho dobrého kamaráda, který se pro nás naprosto nečekaně na tomto koncertu objevil, protože ho pozval klavírista Štěpán Kos, s nímž se už léta dobře zná a pomáhal kdysi oběma bratrům uspořádat i koncert v Římě. Svět je zkrátka neuvěřitelně malý a propojený, česká kotlina pak obzvlášť. Následně jsme se připojili i k dalším kamarádům a známým, s nimiž se už pravidelně na těchto abonentních koncertech potkáváme, a všichni se tvářili v tom vlahém večeru na nádvoří radostně a spokojeně. Ještě jsem ale ani neměl své deci červeného dosrkané a už nás zase poháněli zpět do sálu.

 

Na programu byla skladba Franze Schuberta (1797-1828) Kvintet C dur pro dvoje housle, violu a dvě violoncella, což mi přišlo poněkud zvláštní, když Mladota Ensemble má místo jednoho violoncella kontrabas. Až při podrobnějším pohledu do programu jsem zjistil, že part druhého violoncella upravil právě Tomáš Vybíral pro svůj kontrabas. Od té chvíle jsem pak samozřejmě věnoval zvýšenou pozornost tomu, jak zdařile se mu to povedlo, protože zvlášť občasné drnkání na struny kontrabasu přidávalo Schubertově skladbě typický podkres, jako když zkrátka basa tvrdí muziku. Netuším samozřejmě, do jaké míry byl druhý violoncellový part změněn, ale dle mého zněl celek velice zdařile. Schubert složil tento Kvintet dva měsíce před svou smrtí, kdy už předčasně umíral na syfilis, a tato skladba je pokládána za jedno z nejzávažnějších děl  světové komorní literatury. Pravdou je, že jsem se do ní při jejím poslechu tak ponořil, respektive mnou tato hudba tak silně prostoupila, že jsem upadal čím dál víc do jakéhosi téměř hypnotického stavu. V podobných chvílích si zpravidla připadám jako na jakémsi předělu mezi dvěma světy. Když skladba dozněla, sice jsem se dostal znovu do toho reálného, ale stále jsem si připadal jako omráčený. Publikum nadšeně aplaudovalo, pro všechny to byl evidentně silný zážitek, a já byl přitom tak trochu lokálpatrioticky hrdý na to, že maminka Franze Schuberta pocházela ze stejného městečka ve Slezsku jako já.

 

I přes dlouhotrvající ovace se žádný přídavek nedával, zřejmě proto, aby se nenarušila dramaturgie večera a aby tak všichni odcházeli domů s tím, že v nich budou doznívat tóny skladby, kterou celý koncert záměrně vygradoval. U mě se to tedy zdařilo dokonale, protože jsem se cítil nesmírně, ale samozřejmě víc než příjemně, unavený, a tak trochu stále jakoby napůl ještě neprobraný z transu.  Ale překonal jsem se a nečekané setkání s již zmíněným kamarádem jsme společně ještě trochu protáhli v jedné z přilehlých malostranských restaurací. Delší dobu jsme se totiž neviděli, tak jsme si měli o čem povídat.

 

 

 

 

 

Praha, 14.6.2017

 

https://www.youtube.com/watch?v=n75r_e3kmuc

 




Autor Amonasr, 16.06.2017
Přečteno 804x
Tipy 14
Poslední tipující: piťura, Jort, MARKO, Fany, Kett, Frr, Philogyny1, Iva Husárková
ikonkaKomentáře (4)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

...kam asi vedou všechny cesty...:-)...těším se, že si tu muziku poslechnu, takže díky, že jsi pro nás našel...:-)

17.06.2017 17:59:11 | Jort

Taky mám radost, že se dá na youtube najít - sám jsem si pustil některé další Samiecovy věci a dokonce je využívám tady na Literu, zrovna se mi "pásly". I pro mě je to objev... :-) Díky, Jorte :-)

18.06.2017 21:10:59 | Amonasr

Je to tak, kde jedeme, tak potkáváme známé, v srpnu bych měla jet do Prahy, tak snad... :)

17.06.2017 08:35:11 | Philogyny1

Můj přítel, ať je to v Praze nebo kdekoli jinde, skoro pokaždé někoho známého potká - já jen zcela výjimečně, možná ale jen nemám tu jeho paměť na lidi. Ale třeba jsme se i s Tebou zahlédli při našich občasných toulkách Krnovskem nebo Opavskem, jen jsme o tom nevěděli. Občas jsem si ale zkoušel jen tak pro sebe tipnout - tohle by mohla být třeba Phil, tak nějak bych si ji možná představoval... Byla to docela zajímavá fantazijní hra... ;-) Praha je sice o něco větší lidské mraveniště, ale kdo ví... :-)

17.06.2017 12:49:12 | Amonasr

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí