Sergej Rachmaninov: FRANCESCA DA RIMINI, LAKOMÝ RYYTÍŘ – trochu jiná recenze

Sergej Rachmaninov: FRANCESCA DA RIMINI, LAKOMÝ RYYTÍŘ – trochu jiná recenze

Anotace: @@@ Liberečtí se na festivalu Opera 2020 předvedli v podobně oslnivém světle, jako před nimi ostravští, a udrželi tak vysoce nastavenou laťku směrem k očekáváním, co přijde dál.

 

Divadlo F. X. Šaldy Liberec v Národním divadle, 5.1.2020 od 19:00

 

Dirigent: Martin Doubravský

Režie: Linda Keprtová

Scéna: Michal Syrový

Kostýmy: Tomáš Kypta

 

FRANCESCA DA RIMINI

Francesca da Rimini: Lívia Obručník-Vénosová

Duch Vergilia: Csaba Kotlár

Dante: Dušan Růžička

Lanciotto Malatesta: Pavol Kubáň

Paolo: Josef Moravec

Sluha: Anatolij Orel

Vězeň: Václav Loužecký

 

LAKOMÝ RYTÍŘ

Baron: Pavol Kubáň

Albert: Josef Moravec

Vévoda: Csaba Kotlár

Žid: Dušan Růžička

Sluha: Anatolij Orel

 

 

Ještě plní ohromných dojmů ze sobotní ostravské inscenace Janáčkova Osudu jsme se se dvěma kamarády sešli i v neděli v Národním divadle a byli hodně zvědavi na dvě zřídka uváděné Rachmaninovy jednoaktovky, které žádný z nás ještě nikdy neviděl ani neslyšel, a to ani ten, kterému letos bylo už 85 let a je častým návštěvníkem operních představení nejen u nás, ale i jinde ve světě. Hlediště bylo i tentokrát téměř zcela zaplněné a po krátkém uvítání ředitelkou festivalu Opera Lenkou Šaldovou spustil orchestr předehru k opeře Francesca da Rimini, kterou skladatel napsal ve stejné době, jako Janáček svůj Osud, tj. počátkem 20. století, na motivy příběhu o Francesce da Rimini z Dantovy Božské komedie. Libreto k ní napsal Modest Iljič Čajkovskij. Nejprve se mi zdálo, že předehra začíná hudebně poměrně vlažně a monotónně, ale jak postupně zesilovala a nabývala na barevnosti, zasahovala mě nenápadně čím dál víc, až mě pohltila docela. Po rozevření opony se scéna začala zaplňovat všelijakými mátožně se pohybujícími postavami, přičemž každá z nich držela v ruce nějaký předmět jako jakýsi svůj atribut, ať už to byl třeba pódiový mikrofon, housle či dokonce lustr, a temně nasvícená scéna i jakési odkládací skříňky, které ji rámovaly, připomínaly velkou šatnu či převlékárnu. Poté se shora spustily řetízky na zavěšení oblečení, podobné, jaké se používají ve sprchách havířů, a postavy se začaly svlékat ze svých civilních svršků do spodního prádla a zároveň se převlékat do vyfasovaných pracovních či vězeňských mundůrů. Hudba stále nabývala na temné mohutnosti a intenzitě a když se přidal i sugestivní sborový zpěv, byla iluze pekla opravdu přesvědčivá. Do něj pak byl přiveden duchem Vergilia Dante, který se zajímal o příběh vyhlédnuté milenecké dvojice Francescy a Paola, kteří byli sprovozeni ze světa podváděným manželem, když je oba přistihl při aktu nevěry. Jakýmsi leitmotivem celé této jednoaktovky a celého večera vůbec byl slogan, který byl přímo na scéně vyveden v ruštině, ale promítal se občas i v dalších jazycích, že „Není většího neštěstí, než v utrpení vzpomínat na časy šťastné.“.

 

Hudba Sergeje Rachmaninova je neobyčejně působivá, navozuje jakýsi až osudově mystický dojem a dává vyniknout jak nádherným a niterně naléhavým sborům, tak i výrazným a přesvědčivým sólovým partům. Je třeba říct, že všichni její aktéři, dirigentem a orchestrem počínaje, přes skvělý sbor až po všechny sólisty, se jí zmocnili neobyčejně empaticky a této synergicky propojené síle všech hudebních složek není možné v tomto představení posluchačsky nepodlehnout. Byl jsem až překvapený, že jsem o této Rachmaninově opeře dosud nikdy vlastně ani neslyšel, jak mě nesmírně zaujala a přišla mi hudebně až ohromující. O nic ale není v tomto představení ochuzen ani divácký vizuální vjem. Scéna velmi dobře a promyšleně, i když zároveň nijak prvoplánově, evokuje v přesném souladu s hudební složkou temně tísnivé vyznění pekla, vše je velice trefně propojeno až do jakéhosi synergického účinku, kdy se jednotlivé operní složky nejen skvěle doplňují, ale jedna druhou i vzájemně umocňují. Zkrátka Francesca da Rimini byl pro nás všechny tři, jak jsme se o přestávce shodli, ohromný objev a před libereckými jsme museli pomyslně smeknout stejně jako předchozí den před ostravskými. Na chvíli si k našemu stolku přišel vypít svou kávu i mladý šéf plzeňské opery a již také uznávaný operní režisér Tomáš Pilař, který jen zářil nadšením a nešetřil slovy chvály na toto představení. Přišlo mi víc než sympatické, že takto zaníceně vlastně vyzdvihoval svou „konkurenci“, když i plzeňští budou mít na festivalu své vlastní a jím režírované „želízko v ohni“. Kéž by takový vstřícně přející a sympaticky kolegiální přístup byl běžný nejen v umělecké branži jako takové, ale i v mnoha dalších společenských sférách. Zkrátka i to byl pro mě jeden z osvěžujících zážitků, příjemně zapadajících do inspirativní mozaiky celého večera.

 

Ačkoliv druhá jednoaktovka Lakomý rytíř byla už napsána na jiné libreto podle stejnojmenného dramatu Alexandra Sergejeviče Puškina, scéna evokující peklo zůstala stejná, protože to je předurčeno právě lakomému baronovi, který pro lásku k hromadění mamonu obětuje lásku ke svému synu a není ochoten mu dopřát alespoň trochu důstojně zabezpečenou existenci. A když je vladařem vyzván k nápravě svého chování vůči němu, křivě svého syna dokonce obviní z toho, že mu usiluje nejen o majetek, ale i o život. V tomto silně emotivním okamžiku se ale svou extrémní lakotou nakonec sám zalkne a skončí právě v pekle. Opět se jedná o hudebně velice zdařilé dílo, které dokáže naprosto pohltit posluchačovu pozornost a stejně jako v předchozí jednoaktovce odpovídá i zde režijní ztvárnění i scénické provedení dokonale smyslu a vyznění díla. Přesto mi připadala první část večera hudebně dramaticky o něco silnější než ta druhá, což je u mne dáno především o něco intenzivnějším a působivějším hudebním prožitkem. Čímž ale nechci nijak snižovat celkově velmi zdařilé vyznění celého večera. Pokud bych se měl rozhodovat, zda dám vyšší hodnocení ostravskému provedení Janáčkova Osudu nebo tomuto objevnému libereckému představení, nedokázal bych se spravedlivě rozhodnout. Obě představení mě totiž zcela nadchla a s oběma kamarády jsme se i shodli v tom, že je úžasné a obdivuhodné, jak kvalitní opera se u nás dělá i na oblastních operních scénách. Myslím si, že to je pozoruhodné i ve srovnání třeba s tím, jak se u nás momentálně daří či nedaří i ostatním druhům umění. Kéž by se i na ně dala použít stejně náročná kritéria s podobně lichotivými výsledky. Zkrátka se zdá, že hudebně dramatické divadlo u nás momentálně zažívá jakousi renesanci a komu čest, tomu čest! Festival opera tak i svým v pořadí druhým představením (z plánovaných celkem 19) pokračoval v překvapivě vysoce kvalitním modu, a jsem zvědav, zda si ho dokáže udržet či se mu alespoň blížit i nadále. Doufám, že snad ano, a v takovém případě se snad máme ještě i na co těšit!

 

 

 

 

 

Praha, 5.1.2020

 

http://www.festival-opera.cz/program/lakomy_rytit.html

 

 

 

 

 

Autor Amonasr, 06.01.2020
Přečteno 47x
Tipy 6 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Fany, Iva Husárková, Frr
ikonka Komentáře (6)
ikonka Komentujících (4)

Komentáře

Milý Ami...jsem v příjemném rozpoložení, poněvadž zjišťuji, že zášť proti Rusku se nevztahuje na umění, což si myslím, by byla velká škoda. Hned na začátku se mi moc líbí a ztotožňuji se s tím zcela - Není většího neštěstí, než v utrpení vzpomínat na časy šťastné. Na opeře jsem v životě nebyla. Obdivuji ji, protože hrát a ještě k tomu zpívat...to jsou dvě různé věci. Ono vyjadřovat třeba touhu obličejem a gesty, dát ji do hlasu a zpívat o ní, to si myslím, že je věru plno vjemů naráz a tím pádem se před účinkujícími hluboce skláním. Víš, já nemám moc ráda třeba povídkové filmy. Ten dojem z nich je poněkud roztříštěný. Já raději jeden příběh a dojem z něho mi leží v hlavě třeba dva dny. Jen ještě technická:-)v dnešní době se poněkud šetří:-) a mně moc baví kostýmy. Jejich nápaditost a navození atmosféry doby. Jak moc byly kostýmy v těchto "kouscích" autentičné, a jaký na Tebe udělaly dojem - napiš mi prosím:-) zajímá mne to:-) Děkuji:-)

07.01.2020 06:37:16 | Andělreagovat

V dnešní opeře, a nejen už v těch nejprestižnějších domech, se hodně dbá nejen na pěveckou, ale i na hereckou stránku, dokonce i na vzhled představitelů, i když ne úplně na 100%, k výjimečným hlasům by to bylo asi někdy až moc diskriminační. Nicméně skoro pryč je už doba, kdy Rusalku mohla zpívat víc než metráková sólistka, jak jsem tomu byl kdysi v Praze coby středoškolák na školním výletě svědkem. A když pak běžela po pódiu, které pod její vahou při nadskakování úpělo a vrzalo a zpívala přitom něco o laňce, příliš reklamy to u nás skoro ještě puberťáků opeře asi neudělalo. I když to není zase tak dlouho (možná 10 let?), co jsem něco podobného zažil v ND v Děvčeti ze západu, kdy se jedna z našich slavných sopranistek svlékla do noční košile a zpívala opět cosi o křehké krásce - to se tenkrát hlediště ND smálo dokonce nahlas a mně té zpěvačky bylo opravdu líto, sám bych se hlasitě z vrozené slušnosti určitě nesmál. Ovšem soudný režisér by ji do podobné situace vystavit ani neměl, případně mohli aspoň změnit těch pár slovíček v titulkovači, když většina diváků by stejně jinak zpívanému textu nerozuměla. Pokud jde o šetření, naše divadla určitě neoplývají přemírou finančních prostředků a šetřit určitě musí, což ovšem šikovný tvůrčí tým umí tak, že to inscenaci neuškodí - výpravná opulentnost jako třeba v Metropolitní opeře není zpravidla ani nutná, u nás jde spíš o invenci, jak s minimálními prostředky dosáhnout maximálního účinku. Dnes k tomu hodně napomáhá třeba i videoprojekce, která umí nahradit nákladné kulisy a často je dokonce zajímavější a dává větší možnosti, než kdysi ty statické kulisy. Ale k Tvému konkrétnímu dotazu - v ostravském Osudu byly kostýmy opravdu bohaté a ve stylu počátku 20. století, na nich se evidentně nijak nešetřilo a byly přitom vkusné, nijak kýčovité. Ani kostýmy v liberecké inscenaci rozhodně nepůsobily nijak nouzově, i když nebyly tak výjimečně propracované, odpovídaly víc běžné produkci. Nicméně nepůsobily nijak nepatřičně a nesourodě, jako např. kostýmy v silvestrovském Revizorovi ve Vinohradském divadle, o nichž jsem se také zmiňoval ve své "recenzi". :-)

Díky za milé zastavení, Anděli :-)

07.01.2020 14:03:09 | Amonasrreagovat

Rachmaninov je můj oblíbený-vidíš, najdu si ho aspoň zápecnicky na nettu a vpustím si jej do sluchadel....už se těším..ST* :-D*

06.01.2020 17:28:03 | Frrreagovat

A mě těší, Jiří, že ses nechal takto inspirovat :-)

07.01.2020 13:33:02 | Amonasrreagovat

Koncert č. 2 pro klavír a orchestr c-moll, moje srdcová záležitost...

06.01.2020 16:32:39 | Danny Jéreagovat

Jj, je to skvost :-)

07.01.2020 13:32:27 | Amonasrreagovat

© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.6 | Facebook, Twitter