Když jednoho podzimního rána...

Anotace: Komentář výstavy...pokus o reflexi/recenzi. Subjektivní report bez zjevného schématu. S přesahem k současnosti

poprvé, co zažil komentovku. Komentovanou výstavu od tří kurátorek. Socha sumerské bohynĕ se zeleno černými girlandami, sítí a vĕnci naproti Hádesovi lákala na výstavu ke třiceti letům od založení výtvarné fakulty Favu v Brně. Tři dekády této platformy, která prorostla českým umĕleckým podhoubím. Postmodernĕ reflektuje současné vysokoškolské prostředí a praxi. ,,jeden příbĕh se dopoví jiným, jako když student vstane jednoho podzimního rána a uvĕdomí si, že je dva dny po klauzurách''. osvĕcuje kurátorka svým ostrým výrazným myšlenkovým procesem pozadí výstavy, která si půjčuje název od Itala Calvina. 

Po schodech nahoru; první síň Domu pánů s kumštátu. Vcházíme s deskami citátů téměř náhodných studujících. Zdánlivé útržky života tvořivých hlav. Za nimi symbolické meče na proklestĕní cesty komplikované snahy o prosazení. Hlavy umĕleckých kritiků a významných osobností. Nicmeříkající video, mokrý sen vodnáře, látkoví nainstalované ze stropu jako paleta barev od svĕtlé. Velkoformátová planeta a řetĕz vypovídající cosi o majestátnosti řemesla a praxe. Nikoliv osvobození, ale připoutání k výuce, teorii, tomu intelektuálnímu dobrodružství, kterým je učetelství výtvarných fakult na vysoké škole. 

Pozoruhodná skulptura mýtické bytosti i hieroglyfy grafického jazyka lepící páskou. Fluidní tomfa larev a tvarů ve tři dé. Vztahuje se k součásné vizuální estetice. Závěrečný galerijní sál je nasvícený do žluta a stĕny s černých výkrytů. Blížíme se umění. Stopy a myšlenky založení vzdĕlávání umĕní na Moravĕ. 250 let zpět. Třicet realizovaných. ,,insignie k ceremoniím bakalářským, provázáná s múzou, kde je štĕtec, tam je poezie. Sova moudrosti i liška chytrosti. A signaturní drakohad, jako odkaz na mĕsto brno a jeho symbol ze zvířecí řiše a svůdce z ráje, mytického našeptávače z obou svĕtů. I ta sumerské bohynĕ provádí podsvĕtím uměleckého svĕta.''

Jak si výstava poradila s tématem? Paradoxnĕ vnímavĕ, koncepčnĕ, mírnĕ dekohorentnĕ ale jistě aktuálnĕ i postmodernĕ. Ne všechny vystavované věci jsou tak pozoruhodné a dohromady objekty netvoří cestu, ale odkazy na procesy a myšlenky, které se odehrály nebo zrcadlí život současne fakulty, která vernisáží přivedla lidi dohromady. Lidi všech generací a vyznání a genderů. A na tom dnes záleží, aby umĕní zcelovalo i polarizovalo. Inspirovalo a provokovalo. Ukazovalo cestu i odklánĕlo nemístné tendence. Zajdĕte si.