Emoční inteligence - Daniel Goleman

Anotace: Mé každoroční předsevzetí přečíst alespoň jednu knihu měsíčně vždy už tak kolem dubna května chytá trhliny, jelikož začnu číst něco tohoto typu. Ne, že by to bylo špatné, to vůbec ne. Jen to čtení je trochu náročnější. Ale stojí za to.

Sbírka: Recenze knih

Titulek knihy zní: „přelomová kniha, která úplně změní pohled na to, co to znamená být chytrý.“ A nutno říct, že titulek je to poměrně výstižný. Upřímně řečeno jsem od toho očekával trochu něco jiného, ale o to víc jsem byl překvapen. Autor se v první části knihy zaobírá technickou stránkou emocí. Tím, jak a kde v mozku přesně vznikají a proč pak cítíme to, co právě cítíme. Velice často je to poměrně dosti odborné a některá dlouhá složená slova jsem musel číst i vícekrát, ale to pochopitelně nemůže být bráno jako výtka. Od zhruba druhé třetiny až do konce je kniha zaměřena téměř výhradně na výchovu emocí u dětí a to již od samotného narození. Musím říct, že mě celkem zaskočilo, až vyděsilo, v jak útlém věku je možno dítě ovlivnit natolik, že mu to vydrží po zbytek života. A to jak pozitivně, tak hlavně negativně. Myslím si, že tuto knihu by si měl přečíst opravdu každý rodič, protože mu nastíní svět, který je běžnému oku skryt. Obšírnější popis obsahu je v tomto případě v recenzi nemožný, jelikož je kniha spíš takovou učebnicí a cokoliv bych z ní zmínil konkrétně, by byl spoiler a opisování a to nechci. Co však zmínit mohu je, že se autor logicky zaměřuje hodně na svou domovinu, tedy USA a spousta údajů je právě tam odtud. Více zarážející pro mě ale bylo, že v knize jsou určité predikce budoucnosti. Což autor v době, kdy knihu psal, netušil. Ale spousta věcí, o kterých píše, že se v budoucnu mohou stát a nejspíše stanou z důvodu naprostého zanedbávání výuky emoční inteligence, se nyní skutečně dějí. Jako až brutální nárůst kriminality, střelby na školách a spousta dalšího. Z toho a z několika autentických příběhů, které autor používá pro pochopení čtenáře, mi až šel mráz po zádech.

Nyní k tomu jak je kniha psaná. U čtení trpím až obsedantní poruchou, kdy nežli začnu číst, v rychlosti knihu prolistuji. Abych si udělal obrázek o tom, jak dlouhé jsou jednotlivé kapitoly. Na kolik částí je kniha dělena a vůbec jak je strukturována. Nikdy ale nečtu samozřejmě. A v této knize se mi to obzvlášť vyplatilo, jelikož v textu je celá řada odkazů na dodatky a vysvětlivky. A tyto dodatky a vysvětlivky naleznete v poslední celé čtvrtině knihy, takže při čtení potřebujete téměř tři záložky a celkem často musí čtenář přelistovávat, což není úplně komfortní, ale sám nevím, jak by to šlo vymyslet lépe. Kniha je opravdu hodně obsáhlá a autor s ní musel strávit spoustu času a ustavičné práce. A i když je to už několik dekád, co kniha vznikla, stále má nová vydání a je to jedině dobře. Protože by byla nedozírná škoda, kdyby upadla v zapomnění. Přečtení mohu jen doporučit. Určitě neprohloupíte.

***

Další recenze a ostatní také na:
https://mirosparkus.webnode.cz/