Zážitky z muzejní noci

Anotace: ...no, nevím jestli je to reportáž... (Omlouvám se za gramatické chyby)

Sobota 19. května. Počasí je nádherné a proto já, nadšená cyklistka, beru kolo a vydávám se na projížďku. Do Sokolnic, kde mám dvě spolužačky to není daleko a proto se pro ně zkusím zastavit.
Zvoním... Otvírá Anna: "No, víš ne, my dneska slavíme narozky..." Když ne, tak ne, nevadí. Vydávám se o ulici dál. Zvoním... Otvírá Cucek: "No né, víš..." Hm, tak už to začínám, asi budu muset jet sama. "Dneska je muzejní noc a já tam pojedu. Nechceš jet taky? Mohla bys spat u nás..." Jsou 3 hodiny odpoledne. Musím domů (6km), nachystat se a jet zase 6km zpátky, aby jsme ze Sokolnic stihli autobus v 16:15 do Brna. Nejsem žádná lama, ale stejně se divím že jsem si stihla umýt vlasy...
V Brně se vydáváme do centra, na Svoboďák a odtud na Bratislavskou(!!) do muzea romské kultury.Jsme velký holky, celou Bratislavskou jsme prošli docela beze strachu a pak už jsme byli v muzeu, které opravdu stálo za to.Projít si znovu celou Bratislavskou nebyl náš celoživotní sen a proto jsme využili dopravy zadarmo:), která nás vyflusla někde v centru.
V Paláci šlechtičen byla fronta jak na Monu Lisu, takže sice jsme toto muzeum prošli rychle, ale že by jsme z toho něco měli...
Další stanice- Albert v pasáži Rozkvět a koupení pití. No a pak už naše kroky vedly na Petrov, kde jsme se podívala na skarální umění, nahlédly do katedrály ale největší zážitek jsme měli z vyhlídky na věži... Věžička a stříšky města Brna lesknoucí se v záři... no nebudu se tady radši rozplývat:)
A pak rychle kvaltovat na Svoboďák, kde máme sraz s Emis a jejím Zdeňkem. Hodina našeho srazu minula, ale my víme, že jsou to lamy a tak čekáme dál. emis se vrací do dětských let a bafne na nás. My s Cuckem, sedící na okraji renovovaného morového sloupu málem hodíme držku...
Emis zajímá Orbis Pictus a tak se vydáváme do Domu umění. Už se blížíme, ale co to vidí oči mé?? Šedé vlasy, hnědé sako a ďábelský úsměv...to bylo radosti na starém bělidle, ano, už je tomu tak, potkáváme se s zástupcem ředitelky naší školy. Radši rychle mizíme do budovy.Mě osobně to tam teda moc nebavilo, na můj vkus tam bylo moc lidí a moc rámusu. Spíš se mi líbila výstava černobílých fotografiíz evropských měst. Venku jsme se podepsali na papír. Vtipně, jak jinak:) Cucek jako Cucek a já jako ZhulenaZelvicka:) Čekali jsme na Emis a poslouchaly smích pána, jak si čte různé podpisy a trhaně ze sebe vyráží Zhulená Želvička...:) No, jo k smíchu jsem prostě všem:)
Konečně přichází Emis se Zdeňkem ruku v ruce, nemůžou si odpustit podpis a po krátké prohlídce kostela sv. Jakuba se vydáváme na Husovu, kde je nějaký umělecko-technický muzeum. Výstava slovenské mýty mě nějak moc nezaujala, sem tam nějakej zajímavej obraz, ale jinak fakt nic moc. Za to v dětské dílně jsme se vyřádily:)Sice to bylo infantilní, ale když tam byli i důchodci, tak nevím proč by si dvě šestnáctiletý holky nemohly vyrobit šátek a na tváře si napsat LOL! Zde jsme se odtrhly od těch dvou hrdliček, ty zvedly křídla a odletěly na mohylu míru.
Na špailas se nám nechtělo, odradily nás proudící davy. Mohli jsme jet o půl 12 busem od Tesca do Sokolnic, ale my ne, my jsme se sebraly a autobusem v 23 hodin jsme se vydaly autobusem na Mohylu míru. Od tam jsme šli ve tmě, pěšky až do Sokolnic. Jo přiznávám ,měly jsme v gatích, ale kdy by neměl? Trhly jsme asi rekord, protože trasu, kterou normálně za světla chodí lidi asi hodinu jsme ušli za 30 minut. Byla spousta zajímavých hlášek: tak třeba "Já mám v zadku vrtulu, která jede na plný obrátky!"..... "Kdybys něco ucítila, tak víš co to je""Jéé, Cucek se posral!!!".... "Asi si radostí cvrknu až uvidím první světýlko""Moc se neraduj, první bude na hřbitově!" atd....
Prostě muzejní noc byla super, sice jsem musela celou noc poslouchat Cuckovo cvakání zubů, ale dalo se to přežít:) Navíc jsem se ráno krásně projela na kole ze Sokolnic do Prace, nikde nikdo a ten krásnej vzduch....
Příští rok jdeme zase, bylo to super. Budeme spát u nás a chtěla bych vám všem Muzejní noc doporučit.