Tralala...voalá...Itáliá…

Anotace: aneb jak jsem rozvázal tkaničku tý země v botě a uviděl jí svýma očima…

Normálně cestuji vlakem nebo pěšky,ale protentokrát jsem zkusil autobus s avizovanou lůžkovou úpravou…to znamená,že pokud se chcete seznámit jezděte zásadně takovým typem….nastupoval jsem jako první,takže jsem si mohl vybrat i místo…cestou jsme měli nabrat stavbaře z Prahy a volejbalistky ze z Plzně…čekal jsem kravaťáky a mladý žabky,ale jako vždy jsem se mýlil…ze stavbařů se vyklubali ukrajinský dělníci s rodinama/dokonce s jedním miminem/,který všichni /snad jen kromě toho mimina…i když o tom taky pochybuju,protože bylo nezvykle tichý celou cestu/ okamžitě po nástupu začali rozlejvat vodku samohonku podporovanou plechovkovým gambrinusem od řidičů,takže nálada byla za chvíli velmi rozpustilá…jo a z volejbalistek se žabky proměnily v princezny /teda samozřejmě imaginárně a ještě před tou alkovou smrští/…cesta tedy uběhla nezvykle příjemně včetně spánku na rozložených sedačkách a vzhledem k menšímu prostoru šimrajíc se navzájem nohama a dotýkajíc se vlasama….

A pak už jsme vpluli do té země….

Nebojte nebudu se sáhodlouze rozepisovat o památkách a jiných známostech…vezmu to trochu netradičně…například první co se mi hned zalíbilo je o mostech a tunelech…všechny mosty,mostky a jiný zkracovadla tam totiž mají jména,takže se cestou nenudíte,zvášť když si pod těmi jmény leccos představíte….tunelů jsme projeli za tu dobu snad tisíc,takže moje podzemní duše jenom plesala...nejdelší tunel měl něco přes deset kilometrů...představte si sebe nalepený na skle jak se řítíte ze svahu stokilometrovou rychlostí do zívající černý díry lemovaný dvěma řadama roztančenejch světel….mě z toho ještě teď mrazí jak jsem radostí šílel….

Itálie je země zaslíbená kuřákům,protože prakticky všichni Italové kouří…kdekoliv,kdykoliv a skoro cokoliv…jistě existují i výjimky jako třeba mimina,ale ty nekouří jenom proto,že ještě neudrží cigaretu…co je zajímavý,že když mi došla zásoba mejch cigár,hledal jsem asi půl dne nějakej obchod kde bych si mohl nějaký kuřivo koupit…maj je fakt hodně dobře maskovaný…

Často jsem slýchal,že Itálie je skoro socialistickej zázrak…nikdo nepracuje a všichni se maj skvěle...není to pravda!...jistě,když budete v nějakým letovisku,který žije z turismu,je jasný že nikoho ,,makat,, neuvidíte…ono taky v tom vedru se moc dřít nedá a je docela příjemný lehnout si přes poledne někam do stínu a zdřímnout si...stačí se ale líp podívat a zjistíte,že v tý přehršli barů,zmrzlin,pizzérií a obchůdků vás někdo obsluhuje a tudíž pracuje…navíc si stačí odskočit třeba na venkov,kde se odjakživa všude na světě makalo a maká…to samý je to v sumách…průměrnej Ital si vydělá něco přes tisíc euro/ale třeba i míň/ a například nájmy v Římě obyčejnýho bytu jsou taky kolem tý tisícovky,takže většinou jich bydlí víc,aby vůbec vyžili…

Další mýtus,kterej jsem slýchal a kterej musím vyvrátit je,že i když je pařák,moře a mořskej vzduch vás dostatečně ochladí…není to pravda!...moře bylo po několika dnech teplý jako voda ve vaně a vzduch mohl vanout třeba 100km/hod a stejně bylo vedro…proto maj taky skoro všude klimatizaci…to je jedna z věcí,proč jsem se ke konci už těšil domů do hor,protože kdo se v tom horku nenarodil asi by to dlouho nevydržel /teda kromě ženskejch,těm je zima i když je přes třicet..stupňů chichichi….

Důležitý je vybrat si strategický místo…mě se to povedlo…to město se jmenovalo San Benedetto del Tronto…dostatečně veliký pro procházky,žádná betonová placka,ale spousta zeleně palmy,borovice,květovaný keře a vůně…krásný domy starý i nový…přístav…krásný moře…večerní kolonáda s tancema/žádný dunivý diskotéky,ale příjemná hudba,při který jsem asi po deseti letech tančil valz,čaču,tango! i jiný společenský kreace...dobrá poloha pro výlety do blízkého i vzdálenějšího okolí…byl jsem v horách,ve vinařským závodu,na pravý italský večeři se vším všudy /což je asi dvacet chodů,moře vína-poprvý jsem pil i vavřínový! hudba prostě paráda/,na rybím trhu,v Římě,v Benátkách,v národním parku…prostě vychutnávka…

Skoro všichni Italové a Italky jsou nejen z mýho pohledu necelejch 190cm docela maličký…chvílema jsem si připadal jako Guliver,když jsem míjel skoro posvátně vzhlížející lidičky…existujou samozřejmě i vyjímky,to když jsem na jednom trhu uviděl Italku,ke který jsem vzhlížel pro změnu já…zkoušela si zrovna /v pětatřicetistupňovým vedru!/ nějakou příšernou bílou mikinu s barevným zajícem na zádech…došel jsem k ní a řekl jestli by si na chvíli nemohla sundat ty lodičky na deseticentimetrovým podpadku,abych se cítil trochu líp,což jí docela pobavilo a nakonec si ty botky na chvíli sundala a dokonce jsem jí ,,vymluvil,, i ten hroznej kus hadru…

Říká se,že Italové si potrpí na módu…není to pravda!...ano možná někde na nějaký módní přehlídce,ale jinak se oblíkaj docela normálně většinou do bílý nebo černý podle toho jestli je den nebo noc….obchůdků s věcma tam mají mraky,ale mě to nijak zvlášť nezaujalo..asi jako tady na šikmookým tržišti…

Italové rádi jezdí na čem se dá…kola,mopedy,auta cokoli….skoro neznají předpisy a převážně troubí,ale nejezdí rychle a tak se v tom mumraji všechno harmonicky přelejvá odněkud někam,nikdo nebourá,všechno tak nějak ladně funguje…

Kdo je cizojazičnej analfabet jako já...přesto se nemusí ničeho bát…opět se mi potvrdilo moje pravidlo maxima 10 slov,stačí vám docela tohle...si/no…bon džorno/bona serra…grácia/ciao…solo/prego…když si chcete popovídat s lidmi,mluvte jak chcete,gestikulujte a garantuju vám,že si zcela určitě porozumíte a ještě se zasmějete…mě třeba stačilo stoupnout si na nějakej roh ulice a za chvíli už se mě někdo z Italů ptal na cestu tam nebo onam….to se mi stává pořád,jak někdo zmerčí můj obličej,hned mě musí zkontrolovat chichi…takže jako jinde,tak i v Itálii jsem si chvílema nebyl jistej jestli jsem Ital nebo talián...

Ještě trochu o Římě,Vatikánu a Benátkách…
Hodně lidí co tam bylo mi říkali,že to nebylo jak si představovali všude prej mraky lidí,špína,oprejskaný památky a tak…není to pravda!...
Vatikán jak je malej tak je hezkej…i když mě u vchodu skoro svlíkli do naha…i když mě málem z kaple vytáhli ven,že jsem měl čepici…i když jsem vzhlížel do sloupoví na náměstí,ve kterým se zjevovali zákeřný holubi…stejně se mi tam moc líbilo…a když jsem prolezl kupolí nahoru,ten pohled dolů za to stál….jo sixtinskou kapli jsem neviděl,jednak tam byla fronta dlouhá až do pryč a pak nebylo tolik času,protože vlízt do těch muzeí znamená minimálně na celej den a já chtěl vidět ještě hodně jinejch věcí….
Řím je nádhernej…je jasný,že tam potkáte spoustu lidí,ale to by pochopil i hloupej Honza...projel jsem se metrem,viděl spoustu mýho oblíbenýho baroka,ošahal jsem si spoustu antiky a jinejch památek a všude na mě dýchala ta zvláštní atmosféra současnosti a historie,přesně tak jak jsem si to představoval…viděl jsem diskutující státníky ve Foru Romanu či Kapitolu…málem jsem vyletěl omámenej jako Faust dírou Pantheonu...uviděl jsem bojovníky v Koloseu…hladil jsem Berniniho výtvory…popíjel jsem výtečnou římskou vodu…prostě krása,krása,krása….
Benátky to samý…nádherný...plavil jsem se lodí kolem skvostů…podplouval jsem na gondole pod hromadou mostů…sledoval cvrkot na svatým Markovi…procházel se uzoučkejma uličkama,věře nevěřte skoro sám!...stačí se totiž odchýlit od středu /to platí i pro Řím/ a uvidíte,že se vám to bude všechno líbit tak jako mě….

Je toho ještě hodně o čem bych mohl vyprávět,ale zrovna teď už mě nic nanapadá…i tak už jsem toho řekl víc než dost…doufám,že jste se u toho čtení nenudili a trochu se třeba i pobavili…a pokud někdy pojedete do Itálie,přeji Vám všem,ať si to užijete a vychutnáte jako já….ciao!

P.S. I když je Itálie krásná…není ani hezčí nebo horší než jiný země,co jsem procestoval…nejkrásnější pořád byla je a bude moje domovina….