Poprvé - díl 4.

Anotace: ...

Na palubě

Kapitán nás svolal do salonu na zádi. Seznámil nás s hlavními zásadami na lodi:

1. zásada
Kapitán má vždycky pravdu.

2. zásada
Nemá-li pravdu, platí zásada č. 1.

3. zásada
Na lodi vše řídí Bůh. Protože na nás právě nemá čas, zastupuje Boha kapitán. I on se řídí zásadami č. 1 a 2.

4. zásada
Neřídí-li loď Bůh nebo kapitán, přebírá velení na lodi nejaktivnější, příp. nejsilnější jedinec. V krajním případě poslední střízlivý na palubě. Loď řídí podle zásad č. 1, 2 a 3.

5. zásada
Než řídit loď špatně, je lépe svěřit loď osudu.
Osud se řídí vlastními zásadami a zákony.

Posádka lodi i všichni cestující schválili zásady bez připomínek, jednomyslně a bez výhrad. Kapitán totiž všechny připomínky a výhrady předem zamítl s tím, že by k nim mohl přihlížet jen při rozdělování nepříjemné práce.
Po těchto jistě nezbytných oficialitách nás seznámil s drobností, že záchranné vesty jsou objednané s dostatečným předstihem, ale že nedošli. Že jsou někde na cestě. Říká, že máme jeden člun na zádi a ten stačí pro šest lidí. Prý ho spustí na vodu, až se počet zachraňovaných bude shodovat s počtem míst na člunu, že by nerad ohrozil naše životy.
S ubývajícím alkoholem ve sklenicích a stoupajícími promile v krvi se hovor stával jadrnější. Tak jsme se dostali i k použití WC na lodi.
1. zásada Ženy si sedají, jak jsou zvyklé.
2. zásada Muži si sedají, jak jsou zvyklí. Rozdíl - vždy.
3. zásada Po se splachuje tlačítkem na míse levou rukou.
4. zásada Leváci splachují pravou, proč se radši nikdo neptá.

Zábava vrcholí po čtvrté hodině ranní. To nám nechtěně ukazuje první důstojník, jak použít WC za divoké bouře. Jen se nekymácela loď, ale první důstojník. Ten měl jistě zcela věrohodnou iluzi kymácející se paluby pod nohama z první ruky, z WC vypadával při každé ztrátě stability. Ztrácel ji cca jednou za pět vteřin. Vypadával nezavřenými dveřmi do salonu. Vzhledem k tomu, že měl kalhoty pod koleny, jeho snaha udržet rovnováhu rozkročením byla od počátku odsouzena k neúspěchu. Dalo by se bez přehánění říci, že když se nedržel, ležel. Vše vrcholilo tím, že při splachování svého výtvoru se předklonil nad mísou, stále ještě neoblečen, a studoval systém splachování. Holým zadkem si přitom otevřel dveře a jeho "rozzářená tvář" nám prosvětlila brzké ráno v salonu.
Venku noc pomalu a pozvolna přecházela k ránu. Otužilí jedinci (dva) se rozhodli spát na palubě ve spacáku, ostatní se rozdělili po dvou do kajut podle toho, jak kdo chrápe. Čtyři nejhorší chrapouni byli umístěni do kajut na přídi, tam prý budou slyšet nejmíň. Nepamatuji se, kdo na tuto teorii přišel, ale neměl pravdu. Za sebe mohu prohlásit, že když usnuli a sladili se do společného taktu, začala drnčet paluba i stěžně. Vyřešil jsem to tak, že jsem si našel místečko v nedalekém parku asi padesát metrů od jachty. Zde se přestala země chvět alespoň relativně a zvuk byl zeslaben hustými keři. Do půl hodiny nás za keři bylo osm, čtyři spali na lodi. Po chvilce zdravé jádro kolektivu usoudilo, že nastal čas na seznámení a někdo otevřel lahvinku s tím, že je skoro ráno a že on nechce pít po ránu jako sprostý alkoholik. Přidali jsme se, přece ho v tom nenecháme samotného. Přivítali jsme vycházející slunce a ono nás odměnilo hřejivými paprsky. Zbytečně. Teplem jsme v této noci rozhodně netrpěli. Pozdravili jsme tedy slunce přípitkem a šli spát tentokrát již do kajut. Chrápání nám nevadilo a my tak maně získali zkušenost: Alkohol snižuje citlivost našich uší.
Noc, ač za námi, nás navedla do krásného nového dne. Spali jsme sice krátce, ale vydatně.

Pokračování příště: Na moři