Zámek Linhartovy

Anotace: Byl jednou jeden zámek, který vstal z popelu jako Fénix

Byly letní prázdniny a my jsme trávili rodinnou dovolenou v Čechách. Tentokrát zvítězily Jeseníky. Počasí nám přálo a tak jsme vyjížděli autem na výlety do blízkého i vzdálenějšího okolí. V neděli jsme se rozhodovali, jestli jí strávíme doslovně, nic neděláním a budeme lenošit. Nebo to riskneme a splyneme s davem víkendových turistů.
Na lidské mravenčení nikdo z nás neměl vůbec náladu, náš malý synek měl svůj plán, půjdeme na hřiště! Nám dospělákům se o hřišti už i zdálo. S výrazem mučedníka jsme se po sobě podívali, „Hřiště dneska ne prosíím!“
Hlavou rodiny a vrchního plánovače rodinných výletů napadla spásná myšlenka, „ Co kdybychom se jeli podívat na zámek Linhartovy. Je tam pěkný park, modely autíček a dětská galerie, to by určitě bavilo i Ondru!“ Bylo rozhodnuto, nasedli jsme na našeho zeleného brouka a vyrazili za tajemstvím zámku.
Zámek se nachází kousek za Krnovem směrem na město Albrechtice v obci Linhartovy. Nedaleko polských hranic.
Když naše rodinka zdárně dorazila do cíle, čekalo nás milé překvapení v podobě malebného zámku s malým, útulným parkem. Kolem dokola to nádherně kvetlo, pastva pro oči i pro duši, zhluboka jsem se nadechla a i kdybych měla zůstat jen na nádvoří, bylo mi blaženě, jak už dlouho ne, měla jsem pocit, že se začnu vznášet.
Aby milých překvapení nebylo málo, smála se na nás hned u vchodu veselá papírová postavička klauna, Ondra se do ní okamžitě zamiloval, později jsme se dozvěděli, že nejen tuto postavičku vytvořil sám pan kastelán.
V pokladně jsme kupili vstupenky, myslela jsem, že je to chyba tisku nebo mě klame zrak, vstupné totiž bylo děti 20 Kč a dospělí 40 Kč!
Zázraky se, ale děly dál, v zápatí jsem zjistila, že na zámku je ojedinělá stálá výstava významného keramika Jana Kutálka! Jeho snachu toto místo natolik okouzlilo a vrylo se jí do osrdí, že svolila k to, že právě tady je to právě místo, pro jeho ojedinělé figurky dráčků, hastrmanů, plivníků, čertíků, zvěřinců, cirkusů a jiných neobyčejných dílek, které uměla zpodobnit právě Kutálkova fantazie.
Pan kastelán chtěl zámek přizpůsobit hlavně malým neposedný návštěvníkům. Proto je hned nenásilně se s přirozeností sobě vlastní zapojil do hry, malí špunti dostali do ruky pohled s výtvory pana Kutálka a měli pátrat, kde, kdo nebo co je vystaveno….. .

Dospělí, co věděli a znali si našli ve výstavě své, pan kastelán poutavě vyprávěl, jak figurky vznikaly, vyvíjely se, zrály, tak jako sám mistr Kutálek, kterému nikdy nestoupla sláva do hlavy, a zůstal sám sebou i v nelehkých chvílích svého života ho neopouštěl osobitý humor. Miloval hrádky s českým jazykem, vymýšlel roztodivná jména pro svoje plivníky, rarášky i vodníky.
Po namlsání touto nádherou jsme se přesunuli dále do dětské galerie. Kde bylo vyrobeno z papíru i nemožné, fantazie pana kastelána je převeliká a nikdy nekončící, žasli bez rozdílu děti i dospělí, rázem jsme byli v pravěku, rázem v podmořském světě a rázem ve světě večerníčků, podotýkám, že vše bylo v nadživotní velikosti.
Drobotina se tedy mohla povozit na Maxipsu Fíkovi, podat ruku Křemílkovi i Vochomůrkovi, sednout si do boty mluvícího kocoura, zkrotit mamuta, nebo vyrazit na světa ve veselém autíčku. Všechno bylo uzpůsobeno tak, aby to vydrželo nápor i největších zlobivců.
Jak sám průvodce říká, „splnil jsem si sen, chtěl jsem něco ojedinělého, co na žádném jiném zámku nenajdete a co ty smrady,(míněno v dobrém) zaujme, i pobaví. Protože když jdete na klasickou prohlídku zámku, probíhá to tak, že jejich největší zábava je klouzání po naleštěných parketách, v první místnosti to ještě vydrží, když na ně rodiče zakoulí očima, v druhé se začnou nudit, dloubat v nose, rodiče se začnou hádat, čí to byl pitomý nápad jít na zámek, následuje po kom to dítě je, v půlce prohlídky se zhádají jako psi, nastane manželská krize a na konci prohlídky jsou na okamžitý rozvod!“
Mohu s čistým svědomím říct, že na tomhle zámku, který vstal z pomelu jako sám Fénix to určitě nehrozí. Pro děti malé i vetší opravdu ideální výlet.
V tomto zámku nám bylo dopřáno ještě vidět: Vzpomínky nejen na Afriku, nádherné repliky historického, středověkého skla, které si v případě zájmu můžete za velmi sympatické ceny i koupit. Krtek a tak…, ze soukromé sbírky sběratelky, pro kterou se stal roztomilý Krteček modlou a sbírá všechno co je s ním možné sehnat. Dále pak hlavně pro pány, ve kterých zůstal zakuklený malý klouček, modely autíček nebo modely českých hradů a zámků, vypracované do nejmenších detailů a podrobností. Nepřehlédněte ani výstavu českého křišťálu, ruční práce, jak šikovní byli naši předkové, k této ojedinělé výrobě, která byla vyhlášená po celém světě, nepotřebovali, grafiku na počítači, všechno měli ve svých moudrých hlavách a v rukách! A jako perličku pro opravdové fajnšmekry si nechávám výstavu s názvem „Cinknutí na konci řádku…“, Jde o výstavu starých psacích strojů, najdete tam takové poklady, o kterých se ani neví, že byly vůbec kdy vyrobeny. Nad jetím takovým pokladem z půdy jsem žasla a byla jsem pyšná na toho, kdo ten psací stroj v dávných časech vymyslel a dokázal uvést do provozu.
Na zámku se konají různé výstavy a akce známých i méně známých umělců a kreativních lidí, kteří tvoří a konají srdcem stejně tak jako pan kastelán Jaroslav Hrubý.
Ne všechno co je na zámku k vidění jsem jmenovala, záměrně, protože je mým přáním, aby si tento zámek každý z Vás objevil sám.
Závěrem přidávám kontakt na stránky zámku: www.zameklinhartovy.cz