Výstava koček světoznámých fyziků, chemiků, matematiků a jiných vědců

Víte co?
Jak by vypadala výstava nejroztomilejších domácích mazlíčků – koček světoznámých fyziků, filosofů a matematiků? Zde je taková recenze.

Schrödingerova kočka – byla zalezlá v krabici a vůbec ani nedutala.

Heisenbergova kočka – Nepolapitelná kočka. V okamžiku byla tu, pak onde, bylo však možné ji vidět jen se přesouvat.

Teslova kočka – Při pohlazení elektrizovala. Dokonce elektrizovala, i když byla ve vedlejší místnosti.

Openheimerova kočka – ke vší její oslnivé kráse lze jen dodat, že je fakt bomba.

Röntgenova kočka – moc se pohladit nedala. Byla vychrtlá na kost. Na kost bez kůže…

Tellerova kočka – byla výrazně menší, ale mnohem, mnohem větší bomba než ta Openheimerova.

Hertzova kočka – velmi hladivá kočka. Vlnila se dřív než ji člověk pohladil.

Hawkingova kočka – Ráda se vozí. Hladit se nechá. Ale je to jediná kočka, která umí mňoukat jedním drápkem.

Coulombova kočka – je to kočka s věčně zježenou srstí. Vypadá extravagantně. Při hlazení se začnou člověku chlupy ježit s_ní.

Planckova kočka – to byl vyloženě mazlíček. Hlavně když se zjistilo, že hřeje podle rychlosti, jako ji hladíte. Byla hvězda celého setkání.

Mandelbrotova kočka – je to neuvěřitelné, ale tato kočka je složená z velikánského množství minikočiček. Navíc se vejde do jakkoliv malé ohrádky.

Hilbertova kočka – Tato kočka byla fenomén. Jen Chuck Norris spočítal, že se nechá pohladit nekonečně mnoha způsoby. (Stihl to za noc.)

Möbiova kočka – furt se kroutí. Ať ji hladíte zleva nebo zprava, má vyhlazenou furt tu samou lysinu na jednom boku.

Darwinova kočka – Ta vyvolala naprosté rozpaky. Známe jak anatomicky vypadá druh felis catus, ale ta jeho kočka vypadala jako nějaká ryba. A že to je „pra-kočka“? Tomu nikdo z přítomných návštěvníků nevěřil.

Mendelova kočka – byla naprosto normální kočičkou, mazlivou a jinak náladovou. Majitel Řehoř jen dodal, že je lepší „ji nepouštět k (rostlinám) hrachu.“

Stevensonova kočka – milá kočička, která při hezkém pohlazení uměla vydechovat oblaka páry. A navíc pískat.

Carnotova kočka – na dotek byla studená. Chovatel Nicolas však varoval před hlazením, prý se tím přehřívá.

Niemannova kočka – byla velmi živá, na ostatní kočky až moc. Chvíli byla na parapetu, chvíli se honila po zemi, chvíli zase se šplhala zase někam jinam po záclonách a pořád dokola. Celkově nepohladitelná.

Avogadrova kočka – to byl obr. Chovatel Amedeo tvrdil, že je složena z_6,02214076×10 na 23 atomů a má objem 22,414 litru na chlup přesně.

Skłodowské kočka – zajímavá byla ve tmě. Světélkovala. I kdyby chtěla, každý se ji bál pohladit. Zajímavostí je, že spala v celoolověném košíku.
Kantova kočka – jako jediná ze všech koček sedmkrát dokázala, že neexistuje.

Gödelova kočka – též jediná kočka, která na rozdíl od Kantové dokázala, že je bytost, která není kočkou.

Popperova kočka – To byla vysoce zajímavá kočka. Měla jelení parohy, krokodýlí tlamu, kopyta místo tlapek a přesto byla kočkou.

Gaussova kočka – Klasický mazlíček. Normálně z 95% byla kočkou.

Parkinsonova kočka – pořád se třásla. Při pohlazení se vytřepala z pod rukou. Ale jinak byla milá.

Alzheimerova kočka – nikdo ji neviděl. Chovatel Alois se ani nemohl upamatovat, zdali ji vzal s sebou, či jestli vůbec nějakou kočku vlastně má.